Porazil Napoleona a jeho pohřeb sledovalo půl druhého milionu Londýňanů
Národní portrétní galerie v Londýně uspořádala výstavu nazvanou Wellington: Triumfy, politika a vášně. Je věnovaná právě jmenovanému vojevůdci, který porazil Napoleona u Waterloo. Výročí této bitvy si letos připomínáme.
Proč právě nyní uspořádala galerie výstavu věnovanou Wellingtonovi, britskému vojevůdci a politikovi?Vysvětlení je jednoduché. Protože letos si připomínáme 200. výročí bitvy u Waterloo, kde právě vévoda z Wellingtonu porazil svého soka, francouzského císaře Napoleona.
Jak výstava vévodu z Wellingtonu představuje?Expozice nepředstavuje jen jeho vojenskou a politickou kariéru, ale prostřednictvím portrétů jeho rodinných příslušníků a přátel se zaměřuje i na Wellingtonův soukromý život. Celkem je vystaveno 59 portrétních obrazů; jsou tu také grafiky i skici různých vojáků, kteří pod ním sloužili. Nechybějí ani ukázky dobových satirických časopisů či připomínky velkolepého státního pohřbu v roce 1852. Zajímavý je rovněž ilustrovaný diář, jejž si ve velmi živém stylu psal mladý důstojník Edmund Wheatley. Kurátoři se snažili vytvořit plastický obraz vojevůdce a státníka - Wellington byl dvakrát britským premiérem - a zároveň ukázat, jakou roli hrály právě portréty jeho veřejné i soukromé sebeprezentaci. Ještě připomenu, že Arthur Wellesley, první vévoda z Wellingtonu žil v letech 1769 až 1852.
Jsou tu i portréty známých malířů?K vrcholům výstavy však patří bezesporu známý portrét, který začal malovat španělský malíř Francisco de Goya poté, co v roce 1812 vstoupil Wellington do Madridu. Dvakrát jej ještě přemaloval, doplnil další vévodovy řády a vyznamenání a obraz dokončil v roce 1814. Zejména Britům je pak dobře známý Wellingtonův portrét od sira Thomase Lawrence, který jej vytvořil v roce památné bitvy u Waterloo. Tento portrét použila Bank of England jako podklad k vyobrazení na pětilibrové bankovce, jež byla v oběhu v letech 1971 až 1991. Pozoruhodná je i daguerrotypie, kterou v roce 1844 u příležitosti vévodových 75. narozenin pořídil Antoine Claudet.
Jsou vystaveny také nějaké opravdové unikáty?Sami organizátoři výstavy takto označují dva exponáty. Je to za prvé další Wellingtonův portrét od sira Thomase Lawrence, který jej začal malovat na sklonku svého života v roce 1829. o rok později však zemřel a portrét nedokončil, stihl zachytit jen vévodovu tvář. Galerie si tento nedokončený portrét zapůjčila z jedné soukromé sbírky a vůbec poprvé ho představila veřejnosti. Druhým unikátem je pak takový panoramatický pohled na pohřební průvod vévody z Wellingtonu. Jeho velkolepý pohřeb se uskutečnil v září 1852 a odhaduje se, že pohřební průvod sledovalo v ulicích Londýna jeden a půl milionu lidí. Toto panorama měří na délku 67 stop, tedy asi jako dva londýnské autobusy. Je to nejdelší exponát, který má Národní portrétní galerie ve své sbírce a vystavila jej rovněž vůbec poprvé. Pozoruhodný je zejména jeden z panelů, z nichž je panorama složeno, na něm je zachycen velkolepý pohřební vůz, na němž byla vezena rakev až do katedrály svatého Pavla, kde je vévoda pohřben.
Zachoval se tento vůz do současnosti nebo jen v podobě této kresby?Ano, dochoval. Tento mohutný pohřební vůz, jehož výzdoba byla odlita z děl ukořistěných v bitvě u Waterloo, proto váží 18 tun, byl nejprve uložen v kryptě katedrály svatého Pavla. V roce 1981 byl převezen na panství Stratfield Saye v Hamshiru, kde vévoda žil od roku 1817. Dnes je pohřební vůz součástí expozice tamního Wellingtonova muzea.
Výstava je zdarma přístupná do 7. června, skončí tedy ještě před výročním dnem bitvy u Waterloo. Proč?Je to již u Národní portrétní galerie takový zvyk. Například loňská výstava Velká válka v portrétech, o níž jsme tu mluvili právě před rokem, také skončila ještě před datem, kdy jsme si připomněli 100. výročí vypuknutí první světové války. Expozice věnovaná Wellingtonovi se ostatně koná ve stejných výstavních prostorách. Ale výročí bitvy u Waterloo připomíná i řada dalších výstav po celé Británii, například v Britském muzeu nebo ve Windsoru.
