Popletený pohádkový příběh v podání Collectif Malunés

24. srpen 2017

Představení Forever Happily diváky zavede do tajemného světa pohádek, kde ovšem vládnou pravidla drsné reality. Karkulka je pořádná dryáčnice, která sekýruje vlka, Šípková Růženka nestojí o to, aby ji princ probouzel polibkem, a koneckonců ani princové se k dámám svého srdce nechovají jako praví džentlmeni.

Forever Happily, tedy Šťastně až navěky, je název inscenace francouzsko-belgického novocirkusového souboru Collectif Malunés. Ten je až do 3. září hostem pražského festivalu Letní Letná. Soubor vznikl v roce 2009 z absolventů cirkusové akademie v Tillburgu. Jejich první pouliční představení Sens Dessus Dessous sklidilo obrovský úspěch. Na svém kontě má 250 uvedení po celé Evropě i ve Venezuele, získalo hlavní cenu poroty a diváckou cenu na mezinárodním festivalu pouličního umění MiraMirO v Gentu.

Forever Happily je teprve druhý projekt mladého souboru a už nyní je jasné, že nebude mít nouzi o úspěch. Vynikající akrobatické výkony se odehrávají na pomezí romantiky a černého humoru. Nechybí skvělá hudba a dokonce spousta replik v češtině! S jedním z artistů, Lukem Horleym, si povídala Marina Feltlová.

V představení se objevuje spousta replik v češtině. Prozraďte, jak k tomu došlo?

Nickolas, jeden z hudebníků v našem představení, asi před osmi lety žil v Praze a naučil se česky. Naší snahou, ať už vystupujeme kdekoli, je navodit kontakt s publikem. Netvrdím, že je text v našem představení nesmírně důležitý, ale dodává tomu další příchuť. A protože chceme s diváky všechno sdílet, přišlo nám fajn sdílet i jejich jazyk. Proto jsme text, který máme ve francouzštině, nechali přeložit do češtiny, a měsíc před vystoupením jsme to trénovali. Nicko nám pomáhal s výslovností. Ještě před Prahou jsme vystupovali v Brně a tam nám ještě další Češi pomáhali výslovnost zdokonalit.

Jak vznikl nápad na toto představení, které pracuje s pohádkovými motivy? Měli jste dramaturga nebo režiséra, který vám s ním pomáhal?

Původní koncept byl inspirován duem, které jsem vytvořil s Juliette, vzdušnou akrobatkou. Když jsme dokončili školu, měli jsme desetiminutové představení, ve kterém jsme využívali pohádkových postav. To byl takový základ, který jsme se rozhodli podrobněji rozvinout a zároveň začlenit do nového představení další disciplíny, ve kterých jsme se zdokonalovali. Celé to vznikalo asi půl roku a první tři týdny jsme se všichni zabývali daným tématem, přicházeli jsme s nápady a trénovali různé cirkusové disciplíny. Poté jsme požádali o režijní dohled Dominiqua Bettenfelda, který spolupracuje s řadou souborů a učí na jedné novocirkusové škole v Paříži. Poskládal dohromady to, co jsme mezitím vytvořili, a společně jsme pak probírali, čeho chceme dosáhnout. S realizací nám pak pomáhal přímo na scéně.

Co je při tvorbě představení pro vás nejdůležitější, tedy kromě technické dokonalosti? Důležitou roli u vás určitě hraje humor...

Myslím, že jednou z nejdůležitějších věcí je pro nás vztah s publikem. I proto jsme si pořídili stan, protože v něm diváci získají k představení jiný přístup, než když jdou třeba do divadla. V divadle bývají diváci často ovlivnění staletými pravidly a zvyky a pak je těžké takovou bariéru prolomit. Pro umělce je pak náročnější s nimi navázat jiný vztah, než na jaký jsou zvyklí. Stan nás tak trochu navrací k tradičnímu cirkusu, kde je vše živější a bezprostřednější, což nám práci velmi usnadňuje. Tím, že se zaměřujeme na pohádky, se diváci můžou s těmito motivy snáz ztotožnit. My pak vše obrátíme naruby, děláme si z toho legraci, a tím se s diváky ještě silněji propojíme. Podle mě by mělo být představení interaktivní, mělo by navázat dialog mezi diváky a perfomery. A právě témata, která jsme zvolili, spolu s humorem, nám pomáhají dostat se blíž k divákům.

Cirque Alfonse: odvážné výstupy, řízná muzika a dokonale upravené plnovousy

Cirque Alfons

Vzrušující, troufalý, hravý a sexy – takový je Cirque Alfons, který letos vystupuje na pražském festivalu nového cirkusu Letní Letná. Představí se s inscenací „Barbu“, což v češtině znamená „vousatý“.

Váš humor není tak říkajíc korektní, vztahy mezi muži a ženami nejsou vůbec pohádkové. Chcete ukázat život z té syrovější stránky? Takový, jaký je?

Pro nás je důležitý vývoj celého příběhu a pohádkových postav, zejména těch ženských. Převyprávíme pohádky bratří Grimmů, Andersena i Disneyho, abychom zdůraznili určité motivy. Ve finále si s nimi hrajeme úplně po svém, snažíme se vymanit z obvyklých stereotypů. Postupně opouštíme pohádkové postavy a stáváme se více sami sebou. Tím překračujeme zažitá klišé zachycená v pohádkách a sledujeme, jak se promítají do reálného života.

Důležitá je i hudební stránka vašeho představení. Jak vznikala?

Hudebním režisérem je Gabriel Larès, který má hudební vzdělání. Chtěli jsme, aby byl spolu s námi na scéně, takže se na vzniku inscenace podílel od samého začátku. Spolu s ním hudbu tvoří Nickolas Van Corven, který byl původně akrobatem, jenomže se zranil a už nemohl v kariéře dál pokračovat. Naučil se hrát skvěle na saxofon, a tak došlo ke spolupráci mezi těmito dvěma muzikanty a mnou jako zpěvákem. Vybrali jsme některé už existující písně a další jsme nově vytvořili, vložili jsme do nich pohádkové texty a tím vznikla tato hybridní hudba.

autoři: Marina Feltlová , Hok
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová