Policajti

Nenápadný hlas v hlavě říká: švédský film, notabene komedie o policistech, to bude mnohem lepší než Od kolébky do hrobu s Jet Lim! A tak divák, zvědavý na národnostní produkci, vyrazí k nejbližšímu art-kinu, aby Policajty shlédl, namísto poklusu k nejbližšímu multi-kinu, kde by zaručeně nalezl vedle Jet Liho i Keenu Reevese. Slib scénáře Policajtů je navíc dostatečně zajímavý: malé městečko Hogdoborn hostí policejní stanici s šesti policisty. Jelikož jsou Švédové od přírody mírumilovní, krádeže, přepadení a vandalismus jsou výrazy ze slovníku divočejšího světa. K čemu pak šest rukou zákona? Navíc takových existencí! Jeden nerozlišuje mezi realitou a filmy Bruce Willise, druhý je beznadějný ostrouhánek, třetí cvičí psa, aby se choval jako králík, čtvrtý netuší, která bije, a zbylí dva manželé tráví víc času hádáním a konzumací párků v rohlících než přípravou na honění neexistujících kriminálníků. Rozhodnutí o zrušení stanice vyvolá v policistech základní instinkt přežití. Vesele začnou ničit město, aby se statistiky o kriminalitě naplnily.

Obě ruce levé?|foto: Internet ,AFP

Zní to vesele, ale není to veselé. Je snadné představit si téma v rukách americké produkce: kvůli ospalosti městečka se skutečný mafiánský gang rozhodne provádět zde své rejdy a policisté nad ním musí v záplavě úsměvných situací vyzrát. Policajti jsou ale tak trochu jiný film. Kalibr je více televizní, scénář spíše pokusný a smysl nesmyslný. Těžko budou Švédové kritizovat pořádkumilovnost vlastní země nebo napadat neschopnost policie, to by se mnohem spíš hodilo do našich zeměpisných šířek. Ani podbarvující romantická linka nepůsobí na city, jako spíš na nervy. Tak vlámanou romantiku do filmu dlouho nikdo neviděl. Předvídatelnost všeho v podstatě gumuje jakýkoliv děj. Veselé momenty se ztrácejí v herecké rozpačitosti anebo ve skutečnosti, že prostě veselé nejsou. Policista trpící akčními přeludy ala Matrix dokazuje snad jen to, že i ve Švédsku se mohou dělat slušně vyhlížející digitální efekty.

Oběd zdarma, nejlepší věc na točení filmu!|foto: Internet ,AFP

Z celého snímku je patrné, co se režisér Josef Fares pokoušel říct. Když člověku ujede pevná, protože státní, půda pod nohama, je schopen udělat cokoliv, aby zůstal stát na místě. Fares dostatečně proslul debutem Honem! Honem!, kde do hlavní role propašoval svého bratra Farese Farese a v Policajtech ho použil znovu. Měl vybudovat postavu hloupého dobráka, který se k ostatním strážníkům chová jako k sourozencům a je pilířem větší policejní rodiny. Kdybych byl švédským policistou, oba Farese bych okamžitě zavřel, aby věděli, o čem točit. Národnostní filmy jsou sice zajímavá věc a jejich evropská distribuce chvályhodná, ale zároveň má národnostní film v dobrém světle reprezentovat ducha země původu. Fares je ovšem emigrant z Libanonu a zřejmě se od roku 1987, kdy do Švédska přijel, nestačil pořádně přizpůsobit místní mentalitě (anebo ano a v tom případě je celá recenze naruby). Zatímco je jisté, že viděl Smrtonosnou past, Matrix a Návrat do budoucnosti, není jasné, zda viděl slavné Policejní akademie (o Byl jednou jeden polda nemluvě), u kterých se diváci místy i dobře bavili a byly studnicí malých vtípků. Když se nad filmem zamyslíme: chce Fares abychom se smáli? Točil parodii? A jestli ne, proč působí scény tak křečovitě? Věděl Fares, co chce natočit? Točil od začátku realistický a nudný film a najednou si to rozmyslel?

Režisér Josef Fares|foto: Internet ,AFP

Mají-li Policajti být komedií podle švédského gusta, doufejme, že jich Švédové neplánují natočit víc. Anebo, ať je natočí, ale ať je nepouštějí do světa jinak než na videokazetách. Nakonec se jako lepší nápad jeví návštěva Od kolébky do hrobu. Bohužel, sám jsem dal na vábení národní identity...

Související odkazy: oficiální stránka

Policajti (Kopps, Švédsko 2003) Hrají: Fares Fares (Jakob), Torkel Petersson (Benny), Sissela Kyleová (Agneta), Goran Ragnestram (Lasse), Eva Roseová (Jessica), Christian Fiedler (Folke), Erik Ahrnborn (Hakan); Scénář: Josef Fares, Mikael Halfstrom, Vasa; Režie: Josef Fares; 90 minut, titulky.