Poledník o Café Hawelka
Příběh kavárny ve městě, které svou historii poměřuje lžičkou na kávu. Začalo to v baru… V roce 1912 se ve Vídni – v Dorotheergasse č. 6 – otevřel první bar v moderním smyslu toho slova. Jmenoval se Chatam-Bar – míněno tím bar a la Francoise „Je t´aime.“ Vídeňská verze pak zněla jako „Chatam“. Každý večer v něm pravidelně hrál „liveband“. Měl dokonce chambre séparée. Šla léta a bar změnil majitele i „poslání“. Proměnil se v kavárnu Café Ludwig. Takových a podobných kaváren bylo tehdy ve Vídni víc než dost. Kavárna Ludwig neprosperovala, postupně chátrala, až se jí majitelé rozhodli zbavit.... Legenda začíná: Josefine a Leopold Hawelkovi Josefine Hawelka, dívčím jménem Danzberger se narodila v roce 1913 v Krems, v rodině řezníka. Už jako mladé děvče se začala učit v pohostinství své tety. V šestnácti letech odešla na zkušenou do Vídně. Začala tam pracovat v elegantní restauraci „Deierl“, kde se také seznámila se svým budoucím mužem, Leopoldem. Ten byl o dva roky starší (narodil se v roce 1911 v Mistelbachu; jeho otec pocházel z Čech, z Jáchymova) a ve vídeňské „Deierl“ už pár let pracoval. Leopold a Josefine se vzali v roce 1936. V den svatby začala jejich „kavárenská“ kariéra....
Pronajali si Café Alt Wien a své líbánky prožili tam. Peníze nebyly, takže v kavárně bydleli i pracovali. O tři roky později, když se opět zvyšoval nájem, začali hledat jiný lokál k pronájmu. V jedné z postranních uliček nedaleko třídy Am Graben objevili zanedbanou kavárničku Ludwig, zařízenou ještě v secesním stylu s masivními mramorovými stolky a thonetkami. Zařízení ponechali původní, jen kavárnu přejmenovali.Zrodilo se Café Hawelka.
Psal se rok 1939, kavárna byla otevřena jen pár měsíců, když začala válka. Kavárnu zavřeli a Leopold musel narukovat do války. Řekli prý si tehdy se ženou, že bude za pár týdnů zpět a pak se uvidí, jak to půjde dál. Vrátil se však až za pět let.
Ačkoliv bylo centrum Vídně válkou značně poznamenáno, Café Hawelka „přežilo“ bez následků. A v prosinci roku 1945 Hawelkovi kavárnu znovu otevírají. Kávu pro hosty tehdy Josefine vařila na kamnech, ve kterých se topilo dřevem. Kavárna brzy získávala pravidelné hosty, stávala se útočištěm všech. Spojovala obyvatele v obsazeném a rozděleném městě i poválečné navrátilce. Josefine dovedla dokonale vytvořit domáckou a klidnou atmosféru. U Hawelků se nikdo nemusel cítit osaměle. Kdo tam jednou zakotvil, cítil se tak báječně, že se mu nikam jinam už ani nechtělo. Zvlášť když se k vůni kávy připojila nezaměnitelná vůně Josefininých buchtiček plněných povidly. Typicky český moučník ve vídeňské kavárně...
Legenda pokračuje... V padesátých letech se stává Café Hawelka centrem literátů. Friedrich Torberg, Heimito von Doderer a další proměňují její atmosféru. Stává se „veřejným obývacím pokojem pro všechny, kdo chtějí být sami, ale potřebují k tomu společnost“. Sláva Café Hawelka se šíří i za hranice Vídně. Když se v šedesátých letech minulého století začala Vídeň přestavovat a rozšiřovat své hranice, řada slavných kaváren podlehla „revitalizaci“. Některé kavárny zanikly, jiné podlehly marketingovým tlakům a proměnily se v espresso bary italského typu. Životní styl nabral na rychlosti. Hawelkovi tlakům doby odolali, nepřestavěli ani kavárnu, ani její zázemí. Loajální klientela jim zůstala. A nejenom to. Na přelomu 60. a 70. let se kavárna stala místem setkávání pro tehdejší avantgardu (výtvarníci Friedensreich Hundertwasser, Ernst Fuchs, herec Helmut Qualtinger, dirigent Nikolaus Harnoncourt, zpěvák Georg Danzer).
Ani slavné zahraniční osobnosti se neopomněly ukázat u Hawelků. Podle hesla vidět a být viděn sem postupně zavítali Henry Miller, Arthur Miller, Andy Warhol, Elias Canetti, ale také politici a žurnalisté. Z kavárny se stávala instituce. Hawelkovi byli a jsou stejně slavní jako jejich hosté. Kavárna pronikla i do průvodců, takže ji začali „objevovat“ i bezejmenní turisté.
Kdo vládne v Café Hawelka? Kdybychom se zeptali stálých hostů v kavárně, odpověď by byla jednoduchá - Leopold Hawelka. Dnes devětadevadesátiletý kavárník je přesvědčen, že „bez šéfa to prostě nejde nikde. Ani v kavárně“. On sám bez ohledu na věk tady tráví nejméně tři hodiny denně, vždycky v dokonalém obleku, s motýlkem a špacírkou. A ochutnává, kávu i buchty. Ty po smrti paní Josefiny peče pravidelně podle jejího tajného receptu jejich jediný syn Günter, vyučený cukrář. Tvrdí však sebekriticky, že i když má zkušenosti z hotelu Ritz a podobných slavných hotelů v zahraničí, „maminčiným buchtám se nic nevyrovná“.
Josefine Hawelka zemřela před pěti lety, její vliv v kavárně však přetrvává.
„Bez Josefiny bych nebyl Hawelka a nebyla by ani kavárna,“ prohlašuje dnes láskyplně Leopold.
Kdo tedy dnes vládne v kavárně? Vede ji už třetí generace Hawelků: vnuci Amir a Michael. Skutečným vládcem kavárny však je a zůstává HOST. Jak tvrdí Loepold: „Je jedno, kdo je, jak se jmenuje. Každý host v kavárně, je hoden naší péče.“
Mimochodem. Pokud se do Café Hawelka vypravíte, nezapomeňte, že otevřeno tady je od deseti hodin dopoledne do dvou do noci. Denně – kromě úterý.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
