Počítačová lingvistika – slibná oblast výzkumu
Žáci, studenti i jejich učitelé, kteří dnes zahajují nový školní rok, budou nepochybně věnovat velkou pozornost mateřštině – českému jazyku. Věnují mu pozornost i počítačoví lingvisté.
Ti však – na rozdíl od učitelů – neučí lidi, ale snaží se naučit mluvit počítač – a to tak, aby člověk jeho umělé řeči porozuměl. Současně však usilují o to, aby také počítač porozuměl řeči člověka, reagoval na ni – nebo ji dokázal převést do psané podoby. Toho se pak dá široce využívat v systémech pro rozpoznávání řeči, při strojovém učení atd. A pokud odborníci naučí počítač i jiné jazyky, ten se může pustit do automatického překladu.
Toho by se nedalo dosáhnut bez počítačové lingvistiky, což je poměrně nová věda, která kombinuje poznatky jak z jazykovědy, tak z vědy o počítačích, ale také z matematiky, statistiky a dalších oborů, jak v rozhovoru s Janou Olivovou vysvětluje profesor Jan Hajič z Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK v Praze.
Na sedm desítek lingvistů odborníků z celého světa, kteří se věnují počítačové lingvistice a automatickému zpracování jazyka, se v srpnu 2013 setkalo v Praze na konferenci nazvané DepLing věnované formálnímu popisu přirozeného jazyka.
Jak v rozhovoru s Janou Olivovou vysvětluje docentka Markéta Lopatková, ředitelka Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK v Praze, který konferenci pořádá, název DepLing znamená „dependency lingvistics“, tedy závislostní lingvistika.
Nejposlouchanější
-
Martička, Tajemný nález profesora Zachariáše, Fanynka a další povídky Eduarda Basse
-
Marie Zelbová: Táňa Praha 3 Žižkov. Krásy a hrůzy dětství prožitého v bytě otevřeném všem přátelům
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Vlaštovek modř teď bolí. Z básní a dopisů básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.