Plačky nad Fišerem

03768450.jpeg

Pražské knihkupectví Fišer v Kaprově ulici končí. Včera se neformálně rozloučilo se svými věrnými zákazníky, kteří k Fišerovi chodili pravidelně celé čtvrtstoletí. Chodilo se sem hlavně pro nové knihy společensko-vědní. Jako studenti Filozofické fakulty jsme to měli kousek – pro všechny ty Platóny, Derridy, Sousedíky, Foucaulty, Petříčky, Rezky, Descartese, Patočky či Spinózy, kteří po revoluci zaplňovali prázdná místa v české národní filozofické knihovně, jsme chodili sem – k Fišerovi.

K Fišerovi se bude chodit dál, knihkupectví se přesune do nových prostor v Rybné, tak trochu mimo hlavní tah, ale přece jen ne tak daleko, aby tam člověk nedošel. Genius loci se ale přenést nedá. Z knihkupectví v Kaprovce bude kavárna nebo nějaký obchod, ale žádná další generace už neucítí, že ve zdech tohoto domu zůstala zapsána česká porevoluční intelektuální historie. Neucítí ten prostý nový pohyb zvědavosti a touhy po poznání, to obsesivní nutkání číst a poznávat, vědět, chápat. To všechno s přesunem knihkupectví Fišer zmizí, to nelze do Rybné vzít s sebou. Bude třeba je hledat jinde.

Čtěte také: Virtuální prohlídka: projděte se naposledy legendárním knihkupectvím Fišer

Martin C. Putna při včerejším loučení v Kaprovce mluvil s odkazy na Bibli o přetrvávání ducha Fišerova knihkupectví. V jisté smyslu o jeho nesmrtelnosti, která je spojená s věčným životem knihy jakožto preferovaným artefaktem božské, a tedy i lidské moudrosti. Ale snad tak mluvil i proto, že skutečným místem, kde se věcí dějí a uchovávají, jsme my sami.

03768451.jpeg

Amen, chtělo by se říct podobně, jako to po svém knižním kázání o pravdivém slově udělal Martin C. Putna. A přece to tak snadno nejde. Melancholický smutek za Fišerem, který nutně nemusí souviset s procesem stárnutí a sklonem ke kýči nostalgie, našeptává něco docela jiného.

S každým místem, na němž se tak jako tady uskutečňovala touha po poznání, mizí částečně i tato touha sama. Bez Fišera v Kaprovce se jistě všichni obejdeme a brzy a snadno bude možná i zapomenut. Bez touhy poznávat umřeme brzy všichni.