Plačky nad Fišerem

K Fišerovi se bude chodit dál, knihkupectví se přesune do nových prostor v Rybné, tak trochu mimo hlavní tah, ale přece jen ne tak daleko, aby tam člověk nedošel. Genius loci se ale přenést nedá. Z knihkupectví v Kaprovce bude kavárna nebo nějaký obchod, ale žádná další generace už neucítí, že ve zdech tohoto domu zůstala zapsána česká porevoluční intelektuální historie. Neucítí ten prostý nový pohyb zvědavosti a touhy po poznání, to obsesivní nutkání číst a poznávat, vědět, chápat. To všechno s přesunem knihkupectví Fišer zmizí, to nelze do Rybné vzít s sebou. Bude třeba je hledat jinde.

Čtěte také: Virtuální prohlídka: projděte se naposledy legendárním knihkupectvím Fišer

Martin C. Putna při včerejším loučení v Kaprovce mluvil s odkazy na Bibli o přetrvávání ducha Fišerova knihkupectví. V jisté smyslu o jeho nesmrtelnosti, která je spojená s věčným životem knihy jakožto preferovaným artefaktem božské, a tedy i lidské moudrosti. Ale snad tak mluvil i proto, že skutečným místem, kde se věcí dějí a uchovávají, jsme my sami.

K Fišerovi se bude chodit dál, knihkupectví se přesune do nových prostor v Rybné |foto: Petr Fischer

Amen, chtělo by se říct podobně, jako to po svém knižním kázání o pravdivém slově udělal Martin C. Putna. A přece to tak snadno nejde. Melancholický smutek za Fišerem, který nutně nemusí souviset s procesem stárnutí a sklonem ke kýči nostalgie, našeptává něco docela jiného.

S každým místem, na němž se tak jako tady uskutečňovala touha po poznání, mizí částečně i tato touha sama. Bez Fišera v Kaprovce se jistě všichni obejdeme a brzy a snadno bude možná i zapomenut. Bez touhy poznávat umřeme brzy všichni.