Pierric Pédron: Kubic´s Cure
Jedna z nejlepších punkových kapel sedmdesátých let, jejíž sláva zářila hlavně v druhé vlně britského punku let osmdesátých, se jmenuje The Cure. Jejich hudba ovlivnila francouzského jazzového saxofonistu Pierrica Pédrona natolik, že skladby členů The Cure upravil pro své trio, v některých skladbách doplněné hráčem na trubku, na flétnu a vokálem.
Bretaňský rodák Pierric Pédron se narodil na jaře jazzově i rockově bouřlivého roku 1969. Aktivním muzikantem je už od šestnácti let a jazzovou hudbou žije od mládí. Dnes jej část kritiky považuje za nejlepšího současného altsaxofonistu Francie. Společně s basistou Thomasem Brameriem starším o čtyři roky, hráli už ve známé francouzské kapele bratrů Belmondových. Nejstarším členem tria je bubeník Franck Agulhon narozený v roce 1976 v hlavním městě Provance Marseille.
Album Kubic´s Cure je jeho sedmé kapelnické a třetí u mnichovské etikety ACT Music. Názvem navazuje na Kubic´s Monk neboli Třírozměrného pianistu Theloniouse Monka. Těmito krychlovými pojmy v názvu obou nahrávek zdůrazňuje, že původnímu hudebnímu materiálu dodává svůj vlastní třetí rozměr v přístupu k nim.
Členové The Cure si všechny skladby složili sami a Pédronovy úpravy vznikly letos v únoru studiově v Paříži.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: A forest, In beetween days, Just like a heaven/Close to me, Boys don´t cry.
Nejposlouchanější
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.