Pierre-Laurent Aimard přivezl do Prahy Bachovy Goldbergovy variace
Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina vystoupil 25. listopadu francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard. Do České republiky přijel na pozvání Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, jehož 5. ročník se v Praze konal ve dnech 19. až 28. listopadu.
Jak se cítíte v české metropoli?
Praha mě vždy hodně přitahovala. Je to pro mne pokaždé o velkých kulturních emocích, když tady mohu být. V dnešní Praze se odráží její historie, která je opravdu pozoruhodná. A pro umělce, pro hudebníky, jako jsem já, je i obrovským privilegiem, když mohou hrát v koncertní síni, která má tak výjimečnou akustiku, jakou má právě Rudolfinum.
Váš recitál je součástí Klavírního festivalu, který nese jméno Rudolfa Firkušného. Jak vy osobně vnímáte odkaz této výjimečné české osobnosti klavírního světa?
Samozřejmě, že znám velmi dobře řadu jeho nahrávek. Ale také jsem ho slyšel i naživo a doslova jsem si zamiloval bezprostřednost jeho výrazu. Byl to doslova výtrysk neuvěřitelné vitality, ohnivosti, kterou měl v sobě. Byl mimořádnou uměleckou osobností, je dodnes reprezentantem vaší národní kultury. A to není jen o klavírní škole a její tradici, ale obecně o tom, jak lze dělat hudbu jako takovou. Když si třeba poslechnete Českou filharmonii, žádný jiný orchestr v zahraničí nehraje tak, jako ona. Je to otázka hudební identity. A ta je samozřejmě vázána na jazyk a ten může být i jednou z cest, jak se k hudbě přiblížit, a to ve smyslu jasně artikulované rytmičnosti. A to je něco pro hudbu životně důležitého. V každém případě identita českých hudebních umělců, to je něco opravdu významného.
SOČR opět rozezněl Rudolfinum. Jako sólista exceloval violocellista Steven Isserlis
Symfonický orchestr Českého rozhlasu uvedl 27. listopadu v pražském Rudolfinu skladby Dvořáka, Ravela a Dutilleuxe. Sólistou byl přední britský violoncellista Steven Isserlis.
Hostem Klavírního festivalu jste již podruhé. V roce 2014 jste hrál první díl Bachova Dobře temperovaného klavíru. Organizátoři festivalu prý letos dali jednotlivým účinkujícím volnost co do volby repertoáru. Proč jste si vybral Goldbergovy variace, tedy opět Bacha?
V mé paměti jsou to organizátoři festivalu, kteří hodně napomohli tomu, aby to byly právě Goldbergovy variace, a vlastně jsme se na tom nakonec shodli. Bezpochyby to bylo navrženo jako přání v návaznosti na moje předchozí vystoupení, aby tedy byla zachována určitá kontinuita. Tato asistence se mne v tom nejlepším smyslu slova dotýká, očekával jsem ji. A jsem za ni rád, protože Johann Sebastian Bach je opravdu zázračný skladatel, který je zároveň velmi působivý.
Co vás na Goldbergových variacích nejvíce oslovuje?
Určitě jednou z věcí, které se mne v tomto výjimečném díle hluboce dotýkají, je možnost sledovat, do jaké míry Bach rozvinul svoji kompoziční techniku. Je to jeden z nejlepších příkladů jeho variačního umění, jeden z jeho vrcholů. Je to cyklus, který je stále životný a životaschopný, velmi vitální. Jedná se o soubor klavírních skladeb, který je opravdu neodolatelný.
David Fray: Rudolf Firkušný je pro mě symbolem doby, kdy se hudba dělala poctivě
Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina včera vystoupil francouzský klavírista David Fray. Do České republiky přijel na pozvání Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, jehož 5. ročník se v Praze koná od 19. do 28. listopadu.
Jste spokojen s klavírem, na který jste pražském Rudolfinu hrál?
Ano i ne. A zde jde hlavně o jeho vlastnosti… Jedná se o nástroj moderní, jehož zvuk je poměrně silný a neprodukuje zvuk, který by byl pro Bachovu hudbu typický… Podobné Steinwaye , jejichž tradice je zakotvena ve 20. století, jsou určitě dobré pro skladby Stockhausena nebo Bouleze . Ale už ne tolik pro hudbu ze století předchozích, zejména mám na mysli období baroka. Ale je to nástroj, díky kterému může tato hudba být velmi bohatá a velmi zajímavá, se všemi barvami i mohutností. Tyto moderní klavíry jsou zkrátka velmi inspirativní.
