Petr Kotík: Musíte si dát pozor na zvuk

O současné hudbě uvažuje v souvislostech: zvuk dnešního tvrdého rocku srovnává s tvorbou skladatele Iannise Xenakise a staví vedle sebe éteričnost Händelovy hudby a Klavírního koncertu Johna Cage. Proč je skeptický k dramaturgii dnešních tradičních filharmonických těles? Jaké jsou jeho výhrady k Praze a jejímu kulturnímu životu? Proč pokládá emotivní reakci na hudbu i svět za něco velmi osobního? Řekl flétnista, skladatel a dirigent Petr Kotík v rozhovoru s Pavlem Klusákem.

Marie Klimešová: Obraz Imaginace strachu má tajemství úplně jinde, než je vidět na první pohled

• Upravit
• Smazat

Hostem čtvrteční Vizitky byla historička umění a vysokoškolská pedagožka Marie Klimešová.

Petr Kotík, syn malíře Jana Kotíka a vnuk Pravoslava Kotíka, žije od konce šedesátých let zčásti v USA. Stal se významnou spojkou s tamější hudební avantgardou. Vždycky se u něj prolínalo vlastní autorství a hudební spojenectví s druhými: jako by myšlení o hudbě jednou ústilo do vlastní tvorby, podruhé do dirigování a potřetí do sestavování koncetních programů. Když padla železná opona a končila studená válka, vrátil se do Československa a postupně dospěl k výroku, že v Praze se nová hudební societa založit nedá, ale v Ostravě ano, protože tam nic není. Stál u založení festivalového bienále Ostravské dny nové hudby, které od roku 2001 nejen nebízí koncerty se světovými jmény ale také - a možná hlavně - je setkáním studentů skladby z mnoha zemí s lektory a neformálními učiteli z řad velkých osobností.

Paralelně pokračuje dál Kotíkova vlastní skladatelská tvorba: Česká televize nedávno zanamenala v koncertu z Fóra Karlín i jeho Variace pro tři orchestry (2003-05). V roce 2017 měl v ČT premiéru portrtétní autorský dokument Adama Oľhy Nezkrotitelný Kotík.