Performer Viktor Černický: Až v Itálii jsem si uvědomil, že současný tanec je nejvíc ze všech oborů otevřený jinakosti

11. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Viktor Černický

„Přijal jsem roli outsidera tuzemské taneční scény, což mě baví. Dává mi to pocit svobody, když mě nějaké téma zajímá, můžu ho zpracovat, jak chci,“ říká jeden z nejnápaditějších současných tanečníků, performer a autor Viktor Černický. Jeho představení Pli plné konferenčních židlí před dvěma lety zaujalo tady i v zahraničí; i o tom mluvil ve Vizitce s Veronikou Štefanovou.

Viktor Černický se narodil před třiceti lety v Trenčíně, v jediném slovenském krajském městě, kde tehdy nefungovalo divadlo. Přesto začal v Brně studovat divadelní vědu. Během prvních let z oboru nasál, co se dalo, záhy ale zjistil, že teorie a zprostředkované poznatky ho nenaplňují. Z Brna se vydal na zkušenou do Evropy, kde zjistil, že jeho posláním je pohyb, tanec a autorská tvorba. Přihlásil se tedy do Ateliéru autorského a fyzického divadla na JAMU a ten také před čtyřmi lety absolvoval. 

Jenomže pak se cesta trochu zkomplikovala. „Byl jsem jediný z ateliéru, kdo neměl práci. Chodil jsem po tanečních konkurzech, zkoušel jsem být zdravotní klaun, pak jsem šel na konkurz na anglické divadlo, ale nic nevycházelo. Nakonec jsem skončil jako komparzista v opeře, ale pan režisér nebyl úplně šťastný, že mě tam má, vzpomíná. 

Jsme odsouzeni k úsilí

Zachránily ho autorské kusy, na kterých v tu dobu paralelně pracoval; za představení Parolapolea získal na festivalu Česká taneční platforma 2017 nominaci jako Tanečník roku a Taneční inscenace roku. „Díky tomu jsem mohl jet na festival do Itálie, kde jsem zjistil, že možná žádný jiný obor než současný tanec není dnes tak moc otevřený jinakosti. Uvědomil jsem si taky, že jednou z cest k úspěchu je nebát se na sebe upozornit, říká s odkazem na festival Nová generace, kam se jeho Parolapolea dostala nejprve a kam také cíleně pozval dramaturgickou radu České taneční platformy. 

PLI - představení na pomezí instalace, tance a nového cirkusu

V roce 2018 mělo premiéru jeho autorské představení Pli, v němž kromě Černického v hlavní roli účinkuje celkem 22 židlí. A také kniha Záhyb (ve francouzštině právě Pli) od filozofa a teoretika Gillese Deleuze. Autor v inscenaci, jak ve Vizitce řekl, zkoumá lidské úsilí. „Jsme k němu odkázáni. Sotva dojdeme do jednoho cíle, už si nastavujeme druhý, a tak to jde celý život, konstatuje. Během přípravy představení zjistil, že sám sobě sice dokáže přinést celou řadu nápadů, málokterý ale v praxi funguje. Pli tedy svůj výsledný tvar získávalo postupně při zkoušení – a Černický jako autor si z něj stále odnáší jiné zkušenosti.  

Pli získalo loni Hlavní cenu České taneční platformy a také Cenu diváků. Černickému se s představením podařilo objet nejen řadu scén v zahraničí, ale také v regionech České republiky. Jak ve Vizitce podotkl, tato setkání ho velice mile překvapila. Vzpomněl například na východočeskou Choceň, kde bylo plno jak na Pli, tak na následný workshop.

Jak vnímá Viktor Černický odpovědnost vůči divákovi? Proč dnes už nechodí na činohru? Jaký typ klauna je mu nejbližší, jak se cítí být spjatý s novým cirkusem a jakým směrem by se podle něj měla ubírat grantová podpora autorského tanečního divadla? Poslechněte si celou Vizitku.

Spustit audio