Pawel Pawlikowski: Láska, identita, víra a hledání jsou motor filmu

Do českých kin i do distribuce na internetu vstoupil polský film Ida

Do českých kin i do distribuce na internetu vstoupil polský film Ida, který natočil mezinárodní režisér polského původu Pawel Pawlikowski. V pořadu Slovo o filmu jsme s ním mluvili o Idě, filmové formě, současném polském filmu, ale i o předrevolučním natáčení s Václavem Havlem a českými disidenty.

Mladá jeptiška-novicka ve filmu navštíví svou jedinou žijící příbuznou, o jejíž existenci nevěděla. Nečekané setkání ji nasměruje za odkrytím rodinného tajemství, svého židovského původu i povahy světa vně i uvnitř zdí kláštera...

Pawlikowski si pro svůj film vybral výraznou stylizaci. Natočil ho ve formátu 4:3 a černobíle. Většina záběrů je statických a velké množství z nich je komponované tak, že postavy jsou umístěné do spodní třetiny obrazu, často v některém z rohů.

Film můžete vidět online zde

Úryvky z rozhovoru, vysílaného v pořadu Slovo o filmu 23. 8. 2014, vám nabízíme i v přepisu:

V Idě vykreslujete vztah vnějšího světa a uzavřeného kláštera… Zamýšlel jste film trochu jako kontemplaci?Já jsem Idu zamýšlel jako snímek o více věcech. Částečně je to meditace, ano, ale je to taky film o identitě, rodině, historii a paradoxech individuálního duchovního života. A co se týče života v klášteře, tak ten jsem nezobrazil úplně přesně. Je spíš v náznacích, chtěl jsem ho zachytit poetickou zkratkou. Pro mě je důležité, že to je film o náboženství. Chtěl jsem naznačit, že náboženství je v Polsku bráno jako málem kmenová záležitost. V Polsku se totiž říká, že kdo je Polák, je katolík. A kdo je katolík, je Polák. Já jsem chtěl vystoupit z tohoto kruhu a ukázat, že náboženství je něco víc. je důležitějšího , co má spirituální dimenzi.(...)

Film má výraznou formální stránku, čímž nemyslím (jen) to, že je černobílý, ale také rámování a kompozice. Můžete nám přiblížit koncepci obrazu?Začalo to tím, že jsme si řekli, že natočíme film černobíle a že bude ve formátu 4:3. Ten už je dnes passé, ale v 60. letech byl běžný. Souvisí to také s nostalgií, kterou jsem ve filmu chtěl nechat diváky pocítit. Chtěl jsem natočit film, který nebude úplně realistický, mělo jít o nadčasovou meditaci. Co se týče formálních prostředků: nechtěl jsem, aby se kamera pohybovala, zvolili jsme statické záběry, kterými chceme diváky přimět, aby se naučili tímto způsobem obraz zakoušet. Vytváříme tak jakýsi permanentní přítomný čas. A ohledně rámování, ve filmu si všimnete, že je v obrazu spousta prázdného prostoru nad postavami. Většina věcí se odehrává dole. To také souvisí s formátem 4:3. Nejdřív jsem chtěl dělat jakési portréty a dvojportréty, snímat detaily tváří. Ale potřebovali jsme také záběry krajiny a na ty se 4:3 moc nehodí. Tak jsme zkusili zvednout kameru, vytvořili jsme místo krajiny horizontální krajinu vertikální a vznikl jistý prostor pro imaginaci. Pak už se to stalo při natáčení zvykem, mohl bych říct až zlozvykem. Ale měl jsem pocit, že je to tak správně. Bylo pro mě důležité dostat do filmu tu vertikalitu. Teď o ní kritici hodně píší, o Bohu a podobně. Ale všechno to začalo jako snaha udělat záběry jinak.

03170513.jpeg

Některé vaše filmy spojuje nálada daná „otřesenou myslí“ hlavní postavy. Ať už jí otřese láska, životní situace, nebo stav světa, do kterého přichází…Ano, máte pravdu, myslím, že když potřebujete nastartovat příběh, potřebujete lidi, kteří nesouhlasí, kteří nejsou spokojení se svojí situací nebo chtějí nemožné, něco, co si protiřečí. Já sám to dobře znám... Láska, identita, víra, hledání, to je motor pro akci a příběh. To je důležité filmové téma. Dnes je život plný lifestylových voleb. Můžete se stát hipsterem, podnikatelem, zvolit si svůj životní styl. Zároveň žijeme v podivné virtuální realitě. Pro mě osobně je důležité ve filmu vidět postavy, kterou jsou živoucí a řeší ne životní styl, ale skutečně důležité a třeba i paradoxní věci.

03170514.jpeg

Současný polský film je poměrně rozmanitý a zajímavý. Na jedné straně historické velkoprodukce, které vstoupily už i do 3D, na druhé straně umělecké filmy jako vaše Ida, Život je úžasný, filmy Wojciecha Smarzowského, nebo filmy jako Fígle a Štvanice.Ano, myslím, že úroveň filmařiny v Polsku stále stoupá a je víc a víc zajímavých filmů. Ale já dávám přednost starým filmům, Munkovi, Haasovi, ranému Wajdovi. To byla doba, kdy byl polský film originální, sui generis. (...)

Překlad vychází z tlumočení Tomáše Pivody.