Pavla Lidmilová: Být jen oblakem, co běží

Pavla Lidmilová byla významná česká překladatelka z portugalštiny, která k nám uvedla mimo jiné Fernanda Pessou, Joãa Guimarãese Rosu či Clarici Lispectorovou a za překlad básní Eugénia de Andrada získala s přihlédnutím k celoživotnímu dílu Státní cenu za překlad. Když v lednu roku 2019 ve věku nedožitých 88 let zemřela, zanechala po sobě soubor básní a krátkých próz, nazvaný prostě Básně – Dny sny a filmy.

Prostorově texty Pavly Lidmilové rámuje pražské Staré Město, kde prožila valnou část života, a vějíř míst, kam se v létě uchylovala za teplem, světlem a mořem. Praha je pro ni univerzálním, všeobjímajícím prostorem. Na jedné straně jsou tu architekturou i osudy jednotlivců ztvárňované lidské dějiny: židovský hřbitov se staletými náhrobky pohlcovanými zemí, ale i věže, jejichž vertikální rozměr dosvědčuje touhu předků uniknout do jiných světů. Sbírka Básně – Dny sny a filmy vychází v nakladatelství Galén.