Pavel Vančát: Fotograf Festival se snaží utřídit a pochopit chaos doby těsně před a po revoluci
Několik desítek výstav, komentovaných prohlídek, diskusí a projekcí přináší letošní, v pořadí už devátý ročník Fotograf Festivalu. Na jeho dramaturgii věnovanou politicky i vizuálně klíčové době okolo roku 1989 dohlíží Pavel Vančát, který byl ve Vizitce hostem Markéty Kaňkové.
Archeologie euforie 1985 – 1995, takový podtitul má aktuální ročník Fotograf Festivalu, který se letos snaží popsat období vzepětí v letech krátce před a po listopadu 1989. „Toto období v sobě neslo energii a étos, který měl sílu společnost radikálně měnit. Je to období inspirativní, ale pozapomenuté, a proto je zajímavé odkrývat jeho nejrůznější fasety,“ říká kurátor celého projektu, ale také historik a teoretik fotografie Pavel Vančát.
Jednotlivé výstavní i diskusní projekty propojuje téma politiky, médií a vizuální kultury, a to nejen té české, ale i maďarské, polské nebo slovenské. Jedním z nejvýraznějších symbolů revolučního období je pro Pavla Vančáta fotografie reportážního fotografa Josefa Kučery, jenž zachytil moment, kdy se Václav Havel a Alexander Dubček společně radují z odstoupení Miloše Jakeše z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ. „Je zajímavé sledovat, jak živelně tehdy vznikaly plakáty, jak fotky ztrácely své autory a stávaly se z nich symboly doby. Revoluce byla jednou velkou řekou, jíž jednotlivé obrazy proplouvaly.“
Doba, kdy dorazil západní lesk
Jednou z klíčových výstav Fotograf Festivalu je ta v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, pojmenovaná Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985 – 1995. Vizuální esej, jak o expozici kurátor Vančát hovoří, představuje dané období prostřednictvím fotky a příbuzných médií – grafického designu, výtvarného umění či televize.
Čtěte také
Výstava má motto vycházející z kresleného vtipu Vladimíra Jiránka, který někdejšímu společenskému chaosu přiřkl nálepku dějin.
„A my se v rámci Fotograf Festivalu ten chaos snažíme pochopit a utřídit,“ poukazuje Pavel Vančát na fakt, že diskuse na řadu „revolučních“ témat neutuchají ani dnes.
Obrazy konců dějin podle Pavla Vančáta dobře ukazují uvolňování společenské situace na konci 80. let a s tím spojenou odvahu, s níž umělci vstupovali do veřejného prostoru. V Uměleckoprůmyslovém museu tak návštěvníci uvidí nejen momenty, kdy začal do československé kultury probleskovat Západ a jeho barvy, lesk, design, erotika, materiální hojnost i hudba, ale také třeba studentský film ING z roku 1985 od Tomáše Vorla. „Je to jakýsi předobraz Kouře. Tomáš Vorel už tehdy parodoval normalizační a filmovou tvorbu. Z tohoto pohledu je vlastně neuvěřitelné, že trvalo ještě pět let, než komunistický režim padl,“ konstatuje Vančát.
Host Vizitky si přál pustit píseň Sebastián od Michaela Kocába. Podle Pavla Vančáta je jakýmsi amalgámem revoluce – hudbu napsal Kocáb, textem přispěl Michal Horáček, oba klíčoví muži „vyjednávací“ fáze na konci roku 1989. „Ta skladba je, podobně jako tehdejší doba, hodně patetická, apelující na etiku,“ podotýká.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Pavel Vančát detailně mluví o dalším programu Fotograf Festivalu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
