Pavel Tigrid: Pětačtyřicátý

Kapitolu věnovanou dramatickému vývoji v Evropě a v Československé republice v roce 1945 pro rozhlas připravil Jan Halas. V režii Markéty Jahodové účinkuje Josef Červinka.

Pavel Tigrid (vlastním jménem Pavel Schönfeld) se narodil 27. října 1917 v Praze. Studoval práva na Univerzitě Karlově, od mládí ho přitahovalo divadlo a literatura. V březnu 1939 odjel do Londýna, kde pracoval po dobu druhé světové války nejprve jako hlasatel československého vysílání BBC, později jako redaktor rozhlasového programu československé exilové vlády.

Po návratu do Prahy v červnu roku 1945 pracoval krátce na ministerstvu zahraničních věcí, poté s Ivo Ducháčkem řídil týdeník Obzory. Nakonec se stal šéfredaktorem časopisu Vývoj. Po únoru 1948 odešel znovu do emigrace. Stal se v Mnichově programovým ředitelem čs. vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

V roce 1952 odjel do USA. Tam se živil jako číšník, novinář a zaměstnanec nakladatelství. V roce 1956 založil časopis Svědectví. Od roku 1960 žil ve Francii po roce 1989 střídavě také v České republice. Po listopadu 1989 působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla a jako ministr kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL. Zemřel 31. srpna 2003 v Héricy.

Vydal řadu knih, z nichž nejznámější jsou: Politická emigrace v atomovém věku (1. verze vyšla v roce 1968; druhá v roce 1974 v Indexu), Dnešek je váš, zítřek je náš (Index, 1982) a Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (Sixty-Eight Publishers 1988).

Kniha je koncipována jako fiktivní vyprávění mladé dívce z Československa, s kterou se Tigrid náhodou seznámí na Jadranu. Ve třinácti večerech jí vykládá o Pražském jaru, o vývoji komunistických satelitů po Stalinově smrti, o padesátých letech, o Mnichovu, o druhé světové válce, o období let 1945–1948a o vzniku Československé republiky.

Pavel Tigrid je přesvědčen, že by Pražské jaro 1968 muselo zkrachovat, i kdyby bývalo nedošlo k sovětské invazi. Vadí mu, že komunisté vždycky považovali zločiny svého systému za důsledek špatné aplikace dobré ideje a že žádný komunista nepřipustí, že komunistické zřízení bylo zločinné svou podstatou.

Podrobně se autor zabývá obdobím, v němž byl aktivním činitelem na politické scéně: jde o desetiletí 1938–1948, které líčí víceméně na základě osobní zkušenosti, i když o něm vypovídá zcela objektivně.

Dosti kriticky hodnotí Tigrid Edvarda Beneše, období první republiky chválí – přiznává se, že v té republice prožil mládí a bylo mu v ní dobře. Tigridův Kapesní průvodce vyšel se značným čtenářským úspěchem i v porevolučním Československu.