Pavel Štingl: Fotka se mi zdála statická, tak jsem začal filmovat

„Dodnes se necítím být režisérem, jsem spíš dělník filmu,“ řekl dále v živě vysílaném pořadu. Dodal, že hraný film ho neláká, prý ani neumí pracovat s herci. „Tedy – baví, ale když jsou ti herci neherci,“ dodal.

FAMU absolvoval Štingl v roce 1985. Hned, jak to šlo, zkraje 90. let minulého století, začal pracovat na zásadních politických dokumentech. Často ve východní Evropě, ve státech bývalého Sovětského svazu, v Rumunsku, Albánii, Kosovu. „Na pozadí dějů v zemích, které prošly podobným politickým vývojem jako my, jsem zkoumal úsvit nových dějin,“ říká k tomu. Tím, jak vysvětlil, zkoumal i novou dobu v Československu.

Organizačně bylo tehdy takové natáčení mnohem jednodušší, než dnes. „Na co tenkrát stačilo pár minut a dvě razítka, je dnes téměř nemožné. Svět se ohromně zbyrokratizoval,“ doplnil režisér.

Pavel Štingl, ředitel Památníku šoa Praha|foto: Matěj Stránský

Jeho zatím posledním velkým filmem je časosběrný snímek Odvaha. Pavel Štingl v něm sleduje vznik sochy Jošta Lucemburského pro Moravské náměstí v Brně. Tohle ohromné a výtvarně velmi zajímavé dílo vytvořil malíř a sochař Jaroslav Róna, který do Telefonotéky vstoupil stylově po telefonu. Mimochodem – Róna je protagonistou dvou Štinglových filmů – Popis jednoho zápasu ukazuje zrození pomníku Franze Kafky pro pražské Staré Město, Odvaha pak jedné z největších jezdeckých soch na světě, už zmíněného Jošta Lucemburského pro Brno.

Odvaha v těchto dnech putuje českými a moravskými biografy, dostala na DVD a uvede ji ČT art. Film je to silný, autentický, Pavel Štingl vyprovokoval Jaroslava Rónu k upřímným úvahám nejen o soše samotné, ale i o pojetí veřejného prostoru obecně. „Natáčení bylo příjemné, ale některé etapy práce jsem před filmaři musel zatajit. Třeba proces broušení definitivního povrchu sochy. Tady šlo o milimetry, a to bych kameru nesnesl, nemohl bych se plně soustředit,“ vzpomíná sochař na práci se štábem Pavla Štingla.

Nicméně vznikl zajímavý film, který přijali velmi vlídně i diváci. Na festivalu v Karlových Varech po projekci následovala dlouhá debata. Moderátor Petr Vacek, jak se vyjádřil, nikdy tak dlouhou besedu nevedl. A sochu nakonec přijali i Brňané. Dnes se kolem ní stále rojí plno lidí, spouště objektivů tu cvakají ostošest, děti mají mezi koňskýma nohama probíhačku, když je vedro a slunce pálí, v Joštově stínu najdete chvilkový odpočinek.

Pavel Štingl ale v Telefonotéce mluvil i o dalších svých aktivitách, mimo jiné třeba o expozici v památníku v Lidicích a Památníku ticha na pražském nádraží Praha – Bubny. „Tudy odešla velká část identity Prahy, a my to chceme připomenout. A taky chceme všem říct, že se něco podobného může kdykoliv opakovat. Bohužel, je to tak,“ řekl také filmař – dokumentarista a tvůrce nejrůznějších expozic Pavel Štingl.

Čtěte také: