Pavel Konečný: Společnost, která se bude v umění věnovat pouze špičkám, bude chudnout

V pořadu Vizitka olomoucký sběratel, který už téměř padesát let buduje jednu z důležitých sbírek outsider art, jež dalece přesahuje hranice daného regionu, vysvětluje, co ho fascinuje na neškolených spontánních výtvarných projevech a umění v surovém stavu, ale také na tvůrcích samotných, jejichž životní příběh se v nejednom případě odvíjí v osamocení způsobeném stářím nebo duševní nemocí:

„Na té tvorbě mě nejvíce zajímá ta spontánnost, kreativita, originalita a to, že se v žádném případě nejedná o kalkul a přetvářku.“

Ambicí Pavla Konečného ale není systematické mapování fenoménu outsider art. On sám k tomu dodává: „Pro mě je určující setkání s tvůrcem. Nerad do své sbírky získávám díla v aukcích nebo výměnou. Nejraději jsem, když poznám prostředí, ve kterém tvůrce žije, jeho okolí a motivaci. Jeho osobnost. To dílo, které si pak odvážím, je pro mě jakýmsi suvenýrem, jenž mi doma pomáhá vyvolat zážitky na samotné setkání, které mě obohacuje nejvíce.“

Naivní, lidové umění a art brut začal sbírat ještě jako student Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Tím prvotním impulsem, který přitáhl a na mnoho dalších let nasměroval Konečného pozornost ke spontánnímu umění, byla výstava naivního malíře Antonína Řeháka v Divadle hudby v Olomouci. Právě zde pak později už jako dramaturg a ředitel divadla uspořádal sérii výstav a pořadů věnovaných tzv. „umělcům čistého srdce“

Když sleduji komerční veletrhy s art brut či spontánním uměním, mám silné obavy, že se vytrácí sama podstata této tvorby.

Přestože Pavel Konečný svoji kolekci buduje od začátku sedmdesátých let, poprvé ji začal veřejně prezentovat až v letech devadesátých. Představena byla na důležité výstavě věnované fenoménu art brut, uspořádané v roce 1998 v Domě U Kamenného zvonu. Nicméně jako celek svoji sbírku představil až v roce 2001 v Muzeu umění Olomouc, v Praze pak například v Muzeu Montanelli. 

Terezie Zemánková: Třicet tisíc teček a padesát tisíc čárek

• Upravit
• Smazat

Tolik jich nakreslila podle vlastních slov na obraz Elektrický květ Anna Zemánková, nejznámější česká autorka art brut. Na výstavě v Severočeské galerii v Litoměřicích Radostné poselství do neznáma jsou některé její kresby vystaveny vůbec poprvé, například ta, podle které dostala výstava jméno.

Pavel Konečný se zároveň vymezuje proti komerčnímu obchodu s outsider art: „Mám silné obavy, když sleduji veletrhy s art brut či se spontánním uměním, které se začaly pravidelně konat v New Yorku a později i v Paříži. Zdá se mi, že se tam objevují díla, která sledují pouze komerční zájem. Deviza spontánního nevykalkulovaného umění se pomalu vytrácí a začíná tam převládat komerční hledisko.“

Vizitka se sběratelem Pavlem Konečným byla vysílána z Olomouce v rámci Prix Bohemia Radio.