Patřil k umělecké špičce společně s Picassem a Dalím. Průkopníka op-artu teď vystavují v Paříži
Tvorba Victora Vasarelyho ovlivnila celou jednu generaci. Jeho dílo zasáhlo hned několik uměleckých oborů a dostalo se do normálního života. V Paříži jeho fresky vyzdobily vlakové nádraží, udělal logo světoznámé francouzské automobilce, pracoval ale i na přebalech knih a desek. Victoru Vasarelymu teď pařížské Centre Pompidou věnuje unikátní velkolepou retrospektivu, kterou svými zápůjčkami podpořilo i Muzeum umění Olomouc.
Dokonalá přesnost. Santiniho stavby jako skořepiny obepínající geometrické rovnice
„Podobně jako je hudba spojena s tancem, je geometrie svázána s pohybem," říká Ladislav Moučka, autor a vydavatel knih z oblasti posvátné geometrie. Právě tou se zabývá nová výstava v Domě u Černé Matky Boží na Ovocném trhu v Praze nazvaná Jan Blažej Santini Aichel: Geometrie posvátného prostoru.
„Jedná se o retrospektivní výstavu, kterou jsme společně s profesorem Arnauldem Pierrem chtěli ukázat všechno, čemu se tento umělec věnoval. Expozice je postavena chronologicky a tematicky. Třeba tady na začátku hned vidíte díla, která ještě nejsou ani přímo klasifikována za umělecká. První část ukazuje vliv avantgardy střední Evropy a Bauhausu na konci dvacátých let, když byl Victor Vasarely ještě v Maďarsku. Dále se pak přesouváme do období, ve kterém se věnoval abstraktnímu umění. Bylo to už v Paříži, kde se zaměřil na malbu. Tam se formoval i jeho přístup k designu a používání plastické abecedy. Na konci pak uvidíte sál, který odkazuje k jeho snovým vesmírům šedesátých let," vysvětluje jeden z kurátorů Michel Gauthier.
„V Budapešti byl Victor Vasarely studentem Sandora Bortnyika, když u něj od roku 1929 studoval na Mühely, přezdívaném „malý Bauhaus". Tam se kromě všeho seznámil i se svou ženou. Hlavní koncepcí ale bylo přemýšlení nad prací. Jedním z hlavních elementů byla praktická myšlenka a sice, že přece umělec musí také jíst. Je tedy třeba, aby se naučil řemeslu, aby se jím uživil. Jeho řemeslem se tak stala reklamní grafika. V tom se také později prosadil i ve Francii, kde od roku 30 žil. Díky reklamní grafice, kterou bravurně ovládal se dostal do agentury jako je Havas. Tam se mohl formovat před tím, než se sám proslavil," říká Arnault Pierre.
Z Maďarska si podle profesora Pierra odnesl ideologii, nebo princip fungování a propojení umění se společenským využitím a účelem. Umění má procházet skrz každodenní život. Podle kurátorů to formovalo i samotného Vasarelyho a jeho uměleckou činnost, kterou později nazval Nouvel Art Populaire. Volně bychom jej přeložili jako „nové lidové umění".
Ženy a Bauhaus? Galerie Jaroslava Fragnera připomíná sté výročí umělecké školy výstavou fotografií
Sté výročí založení umělecké školy Bauhaus připomíná Galerie Jaroslava Fragnera v Praze výstavou snímků fotografa architektury Filipa Šlapala. Autor se vydal do Desavy, kam se výmarská škola Bauhaus založená v roce 1919 architektem Walterem Gropiem v roce 1925 přesunula.
V Centre Pompidou vystavují zásadní Vasarelyho díla. Mimo jiné i slavné Zebry. „Na Zebrách přesně vidíme to, v čem Vasarely vyniká, a patrný je i jeho jedinečný rukopis. A neopomenutelný vliv Art Déco. Zároveň si povšimněte, že už od 30. let Vasarely pracuje s takzvaným Art Formel, řekli bychom formalismem. A už tady si všimneme jeho vnímání, které známe spíš z děl z 50. let, a sice hry pozitivu a negativu. Na Zebrách je patrné, že tento způsob tvorby předznamenal jeho dráhu, kterou ještě propracoval o několik let později Jeho vzdělání spočívalo právě na geometrii a konstruktivismu. V době po válce se geometrie v jeho díle ještě tolik neobjevuje, i když byl ovlivněn i takovými umělci jako Alexander Calder nebo Hans Arp. Můžeme říct, že Vasarely celý život zůstal věrný abstraktní geometrii. Podstatný je také vliv fotografie, který je patrný od 50. let, kdy začal redukovat barevnou škálu na odstíny černé a bílé. Ty navíc znamenaly i první díla řazená k op-artu, tedy optickému umění. S fotografií hodně pracoval a vytvářel koláže, ty se staly podstatou a algoritmem tvorby konce 40. let,“ říká Michel Gauthier.
„Počátkem 50. let pracoval na sériích. Touhle formou abstrakce a práce s barvou Vasarely vstoupil do skupiny, kterou nazýváme „druhá pařížská škola". Ta se přímo nevěnovala něčemu novátorskému, ale spíš meziválečnému biomorfismu,“ popisuje Arnault Pierre.
Čtěte takéJe na nás, jaká bude budoucnost, říká fotografka National Geographic Ami Vitale. Vystavuje v Praze
„Vasarely posunul vnímání a vytvořil nový jazyk komunikace ve sdílení forem. Velkého úspěchu se mu dostalo v 60. letech ve Francii a vůbec v Evropě. Ale zvlášť ve Francii byl skutečnou hvězdou společně s Picassem nebo Dalím. Formoval způsob práce založený na designu, ten vidíte třeba na logu firmy Renault. Ale i užívání umění, jako v případě obalu druhé desky Davida Bowieho. Vidíte tady přebaly knih, časopisů, ale i serigrafie nebo plakáty. I já jsem měl jako teenager jeho plakát doma v pokojíčku," doplňuje Michel Gauthier.
