Pařížská výstava čínského umělce Yue Minjuna
V Paříži se představuje jeden z největších uměleckých kritiků čínské politiky. Nadace Cartier připravila výstavu Yue Minjuna.
Úsměv jako nástroj proti politické propagandě. Nebo nenásilná kritika ideologie. I tak se dá nahlížet na dílo čínského umělce Yue Minjuna. Vedle Ai Weiweie patří k největším současným kritikům čínské politiky, který ale místo zbraně používá plátno a štětec. Jeho obří plátna s křečovitými úsměvy, které v Paříži vystavuje Fondation Cartier, mrazí a budí obavy i úzkost.
„Připravili jsme výstavu jednomu z nejvýznamnějších čínských umělců současnosti – Yue Minjuna, který svou kariéru začal v 90. letech, tedy v momentě kdy se mezi lidmi v Číně objevila velká deziluze z vývoje ve společnosti a v politickém směřování. Patří k umělcům, kteří se i přesto rozhodli v Číně zůstat a svým dílem reagovali na tyto společenské události,“ vysvětluje kurátorka výstavy Grazia Queroni.
Yue Minjun po studijích na akademii výtvarných umění přesídlil na předměstí Pekingu, kde se dal dohromady s dalšími mladými umělci své doby, kteří podobně jako on reagovali na společenské události své doby.
Obraz, který celou výstavu zahajuje, se jmenuje Umělec a jeho přátelé. Je na něm vidět, že se jedná o počátek jeho stylu malby. Vidíme na něm právě skupinu umělců, kteří s ním Yue Minjunem spolupracovali. Když se podíváte tady vpravo, tak to je samotný Yue Minjun z profilu. Toto plátno vlastně dokládá začátky jeho tvorby. Ještě se totiž nejedná o jeho typický rukopis, tak jak ho známe teď. Tedy křečovité úsměvy. Je to obraz rozdílných portrétů, rozdílných lidí. Zatímco později Yue Minjun poukazuje na masu prostřednictvím jednoho a stejného identického obličeje.
Postavy Yue Minjuna jsou všechny stejné, na svých obrazech se záměrně věnuje masovosti. Navíc všechny postavy se nepřirozeně usmívají. Podle Grazie Queroni je v umění cynický realismus reakcí na sociální realismus ideologie. Úsměvy, které jsou na všech Minjunových obrazech poukazují na ideologickou propagandu. Yue Minjun, podobně jako třeba Andy Warhol, používá usmívající se obličeje jako kritiku ideologie a propagandy. Jednoduše se dá vlastně říct, že se snaží ničit výjevy na obrazech, které ho obklopovali v průběhu celého života. Tedy takové, na kterých jsou jen usmívající se lidé.
Narodil se na počátku 60. let. Za padesát let tedy jeho země prošla ohromnou změnou, kterou Yue Minjun zachycuje a dekonstruuje. Je v tom vlastně dost cynismu a pohrdání politickým systémem. Sám Yue Minjun přiznává, že deziluze, kterou prošel, ho nesmírně ovlivnila. A bylo to pro něj velice těžké období.
Výstava nese název Stín smíchu. Fondation Cartier představuje kromě Minjunových maleb také jeho kresby. Je to vlastně vůbec poprvé, kdy se Yue Minjun představuje ve Francii. Předtím bylo jeho dílo v Evropě vystaveno pouze na společných výstavách s dalšími čínskými umělci. Pařížská výstava trvá do konce března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
