Pär Lagerkvist: Barabáš

Ivan Trojan čte z románu Barabáš švédského spisovatele a držitele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1951 Pära Lagerkvista. Hlavní postavou je lupič a vrah odsouzený k ukřižování, kterého ovšem na poslední chvíli Pilát omilostnil místo Ježíše Krista. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkuje: Ivan Trojan
Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Překlad: Dagmar Chvojková-Pallasová
Režie: Tomáš Vondrovic
Natočeno: v roce 2011

Básník, prozaik a dramatik Pär Lagerkvist (1891–1974) zaujímá v meziválečné švédské literatuře výjimečné postavení, neboť ve svém rozsáhlém díle, zahrnujícím poezii, prózu i drama, spojoval tradici a modernost a vždy hledal k vyjádření vlastní cestu. Narodil se ve Växjö v jižním Švédsku. Po maturitě strávil rok studiem historie na univerzitě v Uppsale. V roce 1913 odjel do Paříže, kde ho zaujaly moderní expresionistické proudy, a ovlivněn zejména kubismem po návratu napsal stať Umění slov a umění obrazu (1916). První modernistický manifest ve Švédsku.

Pär Lagerkvist | Oficiální fotografie pro Nobelovu cenu | 1951

Jako lyrik se poprvé prosadil sbírkou Úzkost (Ångest), v níž se pod vlivem světového válečného konfliktu objevuje téma bolesti, strachu, beznaděje a rezignace. Úzkost je první expresionistická sbírka poezie ve švédské literatuře.

Lagerkvist pocházel z nábožensky velmi přísné rodiny a výchova vedená v tomto duchu na něm zanechala patrné stopy. I když se s náboženstvím poměrně brzy rozešel, po celý život ho svým způsobem přitahovalo – stále se k němu navracel v metafyzických otázkách. Není-li bůh, v čem je smysl života, jaká je hodnota dobra, lásky, štěstí, utrpení a zla?

Bojující humanista

V souvislosti s politickými událostmi v Německu ve 30. letech a s rostoucím nebezpečím fašismu zaujal Lägerkvist aktivní postoj bojujícího humanisty – jak sám sebe nazval. Tehdy vznikla jeho velká díla o moci zla Kat a román Trpaslík z prostředí italského renesančního dvora. Titulní postavou je zde muž malého vzrůstu, kvůli čemuž zažil už mnohé ústrky, a proto žije nenávistí. U dvora má výlučné postavení a toho využívá k získáváním moci nad lidmi. Trpaslík je ztělesněním zla a nihilismu a zároveň alegorií na zlo hitlerovské, protože román vyšel v roce 1944. Nunto ale dodat, že spisovatel považuje zlo za součást každé bytosti. Trpaslík je pouze extrémním případem, kdy zlo získalo navrch, ale člověk je zčásti dobrý a zčásti zlý a jde jen o to, která z poloh převáží.

Barabáš

Světového věhlasu získal Lagerkvist zejména svým románem Barabáš (Barabbas 1950, česky 1970). Jeho stejnojmenná hlavní postava je na jedné straně symbolická a na druhé realistická – lupič a vrah, odsouzený římským prokonzulem k ukřižování a v poslední chvíli propuštěný namísto Ježíše Krista. Je to bezvěrec, osoba plná nenávisti, sobeckosti, živelná postava.

Jak je možné chtít trpět, když nemusíš a nikdo tě k tomu nenutí? Něco takového je přece nepochopitelné a pouhé pomyšlení na to je odporné... Ne, Barabáš neměl rád nikoho, kdo takto vyhledává utrpení a kdo se sám věší na kříž. Ale oni uctívají svého ukřižovaného a jeho utrpení, jeho žalostnou smrt, která pro ně jistě není dost žalostná. Uctívají samu smrt. To právě bylo odporné, to naplňovalo Barabáše ošklivostí. Odpuzovalo jej to od nich, od jejich učení i od toho, o němž tvrdili, že v něj věří. Ne, Barabáš neměl rád smrt. Nenáviděl ji a byl by nejraději, kdyby vůbec nemusel zemřít. Snad proto, že jí byl ušetřen? 

Barabáš od Jamese Tissota (1836–1902)

V Barabášově nitru se ovšem odehrávají velké duševní zvraty, postava se v čase vyvíjí, nacházíme i takové chvíle, kdy poznenáhlu bez vlastní vůle a vědomí je schopen citu, odpuštění nebo dokonce milosrdného činu. Barabáše zastihujeme v různých údobích jeho života. Života, na kterém nijak zvlášť nelpí, ale po celou dobu hledá jeho smysl. Třeba jako otrok v dolech, bez jakýchkoli práv, vystavený tvrdým životním podmínkám, je přikován k muži, který naopak svůj život zasvětil víře v „něho“.

Po nějakém čase svěřil Barabáš Sahakovi, že byl svědkem Mistrova zmrtvýchvstání. Ne, neviděl ho přímo vstát z mrtvých, to neviděl nikdo. Ale viděl, jak přilétl s nebe anděl s paží napřaženou jako oštěp, a jak plášť za ním vlál jako plamen... Sahak naslouchal úplně u vytržení a upíral své velké důvěřivé oči na druha. Je to možné? Je opravdu možné, že tento špinavý otrok byl přítomen, když se udál největší ze všech zázraků? Kdo to vůbec je?

Zápas do úplného konce?

Setkání mužů mění je oba, jeden druhému jsou oporou, darem. Zatímco Barabáš nastavuje svá záda biči dozorců, Sahak svému příteli pomáhá dostat se z dolu ven, získat práci vně temnoty. Sahak ovšem pro svou víru následně ukřižován umírá, protože nemůže zapřít svého Boha, kdežto Barabáš znovu kříži uniká, protože nevěří a přitom by rád věřil. Barabášův zápas o konečné poznání probíhá v každém věku a situaci a do poslední chvíle si nejsme jisti výsledkem.

V roce 1951 právě tento román dovedl jeho autora k Nobelově ceně za literaturu, jakkoli to bylo uznání za mnohostranné a bohaté literární dílo.

Psáno pro Týdeník rozhlas

Ke koupi na Radioteka.cz

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová