Paní Doris. Příběh jedné z posledních pamětnic koncentračního tábora Terezín
V lednu uplynulo 80 let, kdy z hlavního nádraží v centru Brna odjížděl vlak do Terezína. Vezl tisíc lidí. Byla mezi nimi i mladá dívka Doris se svou rodinou. Dokument paní Grozdanovičovou představuje nejen jako pamětnici, ale také jako vyrovnanou moudrou ženu plnou vnitřní energie.
Doris Grozdanovičová v Terezíně slavila čtyřikrát narozeniny. Bylo jí šestnáct, sedmnáct, osmnáct a devatenáct. „Vždycky jsem dostala buď básničku, kousek chleba, jeden kvítek nebo kousek margarínu,“ popisovala v roce 2018 dvaadevadesátiletá dáma. „Měla jsem štěstí, že jsem zůstala v Terezíně.“
Své vzpomínky na dospívání v ghettu, které bylo poznamenáno hladem, nesvobodou, strachem i smrtí obou rodičů, Doris Grozdanovičová stále, několikrát týdně vyprávěla studentům ve školách i zájemcům přímo v Terezíně. Přednášela v němčině, angličtině a češtině.
„Myslím, že je to povinnost o tom mluvit. Aby se opravdu na to nezapomnělo. My jsme tehdy po válce mysleli, že už nemůže být nic tak strašného. Ale dodnes není míru pod olivami,“ vysvětlovala paní Doris, proč navzdory ubývajícím fyzickým silám stále cestovala a ve vzpomínkách se vracela do jednoho z nejobtížnějších období svého života.
Doris Grozdanovičová s lehkostí, elegancí a naprostou samozřejmostí uváděla své okolí v úžas. Například když v telefonátu ohlásila, že je právě u Bodamského jezera, na večeři s manželkami velvyslanců nebo jen tak odpočívá u křížovek v německém jazyce. Měla ráda společnost a literaturu.
Jako redaktorka nakladatelství Československý spisovatel spolupracovala s osobnostmi, o kterých mnozí vědí jen z maturitních otázek. „Já je znala jako živé bytosti. Například František Kožík – znáte ho?“ ptala se menší modrooká dáma s šibalským úsměvem. Rozpakům posluchače se někdy usmívala, jindy trochu přísně naznačila, že je třeba literaturu dvacátého století dopilovat.
Doris Grozdanovičová zemřela 21. srpna 2019 (při cestě z Terezína, kde dopoledne přednášela).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.