Paměť Prahy
Město Praha je, aniž si to vždy uvědomujeme, velkou sochařskou galerií. Nejedná se samozřejmě jen o slavné pomníky a sochy na náměstích a v parcích nebo o světově proslulou galerii mistrů českého baroka na Karlově mostě, ale i desítky ba stovky bust a pamětních desek na stěnách pražských domů, jež ve spěchu často míjíme naprosto bez povšimnutí. V Sále architektů v nejvyšším patře pražské Staroměstské radnice se můžeme s mnohými z přehlížených pražských bust a pamětních desek setkat prostřednictvím fotografií Zdeňka Merty. Výstava nese název - PAMĚŤ PRAHY / busty a pamětní desky v Pražské památkové rezervaci - stejně jako publikace vydaná odborem kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy.
Dříve než dá kolega Karel Oujezdský slovo Zdeňkovi Mertovi, poslechněte si nad čím se na vernisáži ve svém úvodním slově zamýšlel známý pražský archeolog a veršotepec - Zdeněk Dragoun.
Nejposlouchanější
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření