„Otevřete okna, ten černoch páchne.“ Africký předsudkář zkoumá, nakolik rasismus doby otroctví zmutoval do současnosti
Klišé č. 8: Všichni Afričané jsou stejní
V Africe žije na dva tisíce nejrůznějších etnik, které představují pestrou směsici jazyků a kultur. Mnohdy nejsme schopni tuto různorodost uznat a zachytit, tudíž se uchylujeme ke zjednodušení a vnímáme celý kontinent jako jeden temný monolit. Přičemž představa, že na rozloze třiceti milionů kilometrů čtverečních žijí stejní lidé, je absurdní.
„Kdo je to vůbec černoch? A jakou má vlastně barvu?“ ptal se francouzský dramatik Jean Genet. A proč vlastně vůbec pořád mluvíme o černoších a o běloších? Podle všeho jsou to zjednodušující nálepky pro společenské kasty, pro vyvolené a podřízené. Takže když já tobě říkám černoch, nemluvím o tvojí barvě kůže, ale o tvé méněcennosti. Když ty mi říkáš běloch, ztotožňuješ mě s těmi, kteří se cítí být vyvolení a nadřazení. To se ani jednomu z nás nelíbí. Přitom k porozumění by stačilo tak málo.
Naštěstí existují tací, kteří se snaží slovo Černoch chcete-li Black, zahrnující Senegalce stejně jako Afroameričany či lidi z Martiniku, naplnit důstojným obsahem. „I´m Black, I´m Proud, I´m Beautiful“. Jsem černý, jsem krásný a jsem na to pyšný, jak to v šedesátých letech zpíval legendární James Brown. Myšlenka lidské důstojnosti provázela tzv. harlemskou renesanci i hnutí négritude, stejně jako ty, kteří bojovali za svá práva a proti předsudkům vůči Afričanům v šedesátých letech podobně jako dnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
