Osudy Zdeňka Zavřela
Pro pojetí profese současného děkana Fakulty architektury Českého vysokého učení je asi nejtypičtější jeho věta „Zajímá mne kultura prostoru“. Kudy vedly jeho životní i pracovní cesty poslouchala Jana Špačková.
To je asi nejtypičtější věta pro pojetí profese současného děkana Fakulty architektury Českého vysokého učení.
Ing. arch. Zdeněk Zavřel se narodil v roce 1943 a vyrostl v Bubenči na Praze 6. Vysokoškolské vzdělání získal na stavební fakultě ČVUT v oboru architektura a urbanismus. V roce 1975 pracoval v kanceláři SIAL v Liberci ve skupině mladých architektů „školka“, kde byl mj. jedním z autorů „Nové české boudy na Sněžce“.
V roce 1978 emigroval do Nizozemí, kde začínal ve známé kanceláři van den Broek & Bakema v Rotterdamu. V roce 1983 zde získal titul na Fakuteit Bouwkunde TU Delft v holandském Haagu.
Od roku 1985 ve vlastní kanceláři v Rotterdamu navrhl a postavil celou řadu bytových a školských staveb v různých holandských městech. Mezi stěžejní realizované práce patří České centrum v Rue Bonaparte v Paříži, Správa plavební cesty a Správa silničního okruhu Amsterdam, Nizozemská ambasáda a rezidence v Accře (Ghana).
Od roku 1990 úzce spolupracoval s Obcí architektů jako sekretář CSAF, nadace českých architektů v zahraničí. V roce 1993 organizoval mj. v Praze Sympozium bytové výstavby v Nizozemí, zasloužil se o vypsání ceny J. Krejcara a účastnil se řady dalších akcí a projektů.
V roce 2005 byl vyzván k účasti ve volbě děkana Fakulty architektury v Praze, od roku 2006 v této funkci působí. Na fakultě významně přispěl ke zřízení studijního směru "Průmyslový design". Je členem Vědecké rady ČVUT a Vědecko-umělecké rady STU v Bratislavě.
Připravila: Jana ŠpačkováTechnická spolupráce: Petr Janečka
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Václav Havel: Dopisy Olze. Rozhlasová verze divadelní inscenace režijního dua SKUTR
-
Černá a bílá, Píseň na rozloučenou, Šanghaj, Ghetto a hranice a další povídky Jiřího Weila
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.