Žil jsem úspěšný i náročný život. Poslechněte si Osudy skladatele Vadima Petrova

7. prosinec 2020

Ve věku 88 let zemřel 7. prosince 2020 po dlouhé nemoci Vadim Petrov, autor 1400 děl od symfonií až po hudbu k večerníčkům. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky hudebního skladatele, klavíristy, pedagoga, zakladatele a prvního ředitele Lidové konzervatoře, dnes známé jako Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Svůj život mohu hodnotit jako velice úspěšný, i když byl velice náročný a velice složitý. Prožil jsem ho jako syn ruského emigranta...
Vadim Petrov

Připravila: Jarmila Novotná
Natočeno: v roce 2017
Technická spolupráce: Tomáš Pernický

Tatínek, vynikající lékař, se usadil v Praze na Žižkově, kde měl svou vlastní praxi. Pocházel z ruského šlechtického rodu Repninů-Rěpninských s tradicí sahající daleko do minulosti; jeho předkové se přátelili s Petrem Velikým nebo s Michailem Ivanovičem Glinkou, Tarase Ševčenka dokonce vykoupili z nevolnictví… Druhá část rodiny, ryze česká, měla své kořeny v Podkrkonoší – proto později Vadim Petrov (nar. 1932) s velkou radostí komponoval hudbu ke Krkonošským pohádkám…

Hudební talent měl v genech po své mamince, která byla sólistkou Pěveckého sdružení pražských učitelek a jako malého chlapce ho velice často brávala na jejich koncerty. Když mu bylo šest let, začal se učit hrát na housle, pak přešel ke klavíru.

A najednou mě ta hudba popadla a já jsem jí vlastně celý propadl. Od této chvíle jsem už nic jiného nedělal, než jenom hrál, improvizoval, a samozřejmě jsem už začal psát své vlastní skladbičky… Tatínek si postavil rekreační domek v Novém Vestci u Staré Boleslavi, kde bydlel i hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster. Protože jsem byl zvídavý, chtěl jsem se všechno dozvědět, často jsem za Mistrem Foersterem chodil a ptal se ho, jak se ta muzika píše. Povídali jsme si o hudbě a já jsem říkal: „Víte, já bych také rád napsal nějakou muziku, třeba nějaké písně!“ A on na to: „Tak je napiš!“ Přišel jsem domů, tatínek mi napsal text a já jsem skutečně vytvořil Biblické písně; maminka je pak zazpívala v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi a Josef Bohuslav Foerster mi přišel osobně poblahopřát.

V kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi se pak u regenschoriho Josefa Klazara učil hrát na varhany. Mezitím nastoupil na Ruské gymnázium v Praze na Pankráci, kde zároveň zpíval ve školním sboru a později ho sám řídil. Pilně se připravoval ke studiu na pražské Akademii múzických umění (prof. Miloslav Kabeláč mu dával hodiny hudební teorie a skladby, prof. Berta Kabeláčová hodiny klavíru), a třebaže přijímací zkoušky zvládl na výbornou, z kádrových důvodů nebyl přijat. Nakonec se ale na něho přece jen štěstí usmálo; byl přidělen k prof. Jaroslavu Řídkému, učil ho i prof. Pavel Bořkovec, na filmovou hudbu měl prof. Václava Trojana.

Studium ukončil v roce 1956 symfonickou básní Vítkov o vítězství husitů nad císařem Zikmundem. Opět však nastala nečekaná situace: Vadim Petrov nemohl nikde najít zaměstnání. Nějaký čas pracoval jako pomocný zedník, poté se mu podařilo navázat – mimochodem velmi úspěšnou – spolupráci s Československým rozhlasem a začal psát hudbu k literárním a dramatickým pořadům.

Stálé místo získal Vadim Petrov až v Městském domě osvěty v Praze, nejprve jako referent v oddělení Lidové zábavy a zakrátko byl jmenován vedoucím tohoto oddělení. Poznal život tzv. lidových hudebníků, tanečníků, provozovatelů kolotočů a houpaček, kouzelníků apod. V roce 1958 založil Lidovou konzervatoř a stal se jejím prvním ředitelem. Tato škola poskytovala velmi hodnotné vzdělání, a proto brzy přerostla rámec osvětového zařízení. Byla převedena do působnosti školství a její rychlý vzestup podnítil vznik Lidových konzervatoří v dalších městech. Vadim Petrov rovněž navrhl, aby se škola přejmenovala na Konzervatoř Jaroslava Ježka, zařídil vše potřebné, ale přišel srpen 1968 a s ním vstup okupačních vojsk na naše území. On sám byl na hodinu propuštěn, nadále nesměl působit ve školství a dostal také zákaz veškeré umělecké činnosti v rozhlase, televizi i filmu.

S pomocí přátel nastoupil na Konzervatoř pro mládež s vadami zraku, kde několik let vyučoval intonaci. Inicioval vznik dívčího pěveckého kvarteta Carmina lucis, pro které komponoval a upravoval umělé i lidové písně. Spisovatelku Markétu Zinnerovou inspiroval dojemný, působivý a bezprostřední zpěv těchto nevidomých dívek natolik, že napsala scénář k televiznímu filmu Chvíle pro píseň trubky; natočil ho režisér Ludvík Ráža a na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu byl ověnčen hlavní cenou – Zlatou nymfou. V roce 1976 se Vadimu Petrovovi naskytla možnost vyučovat hudební teorii a skladbu na Pražské konzervatoři. Zde setrval až do svého odchodu do penze v roce 1992.

Velkou radost mi udělal můj bývalý žák, mimořádně nadaný Josef Zámečník, vynikající trumpetista a zároveň ředitel Základní umělecké školy v Praze na Spořilově, která byla po mně pojmenována. Cítím se tím velice poctěn.

Jeho žák Josef Zámečník se zasloužil o to, že i Vadim Petrov má „svou“ školu. Pravidelně usedá v koncertním sále a s velkým zaujetím sleduje, jak si malí i velcí instrumentalisté a zpěváci rozumějí s jeho hudbou. A když je pak „jejich“ pan skladatel odmění potleskem – co víc si mohou přát? 

autor: Jarmila Novotná
Spustit audio