Osudy tanečnice Hany Vláčilové
Hana Vláčilová, tanečnice, dlouholetá sólistka baletu Národního divadla, baletní mistryně a pedagožka patří k nejvýznamnějším osobnostem českého baletu. Během úspěšné kariéry, oceněné několika mezinárodními cenami, ztvárnila desítky postav převážně klasického repertoáru a do mysli diváků zapsala jako brilantní balerína nadaná mimořádnou muzikálností, přirozeným hereckým projevem i vynikající taneční technikou.
V dětství se nejprve věnovala gymnastice, ale nakonec balet zvítězil na plné čáře. Po ukončení tanečního oddělení pražské konzervatoře (1972) v roce 1974 absolvovala stáž na Petrohradském (Leningradském) státním učilišti u Agrippiny Vaganovové a Natalie Dudinské, zakončenou absolventským koncertem na scéně Mariinského divadla. V roce 1974 také získala angažmá v baletním souboru pražského ND, kde se v roce 1976 stala sólistkou. V letech 1975-78 také působila také jako stálý host Komické a Státní opery v Berlíně.
Během své kariéry vystupovala na mnoha baletních festivalech, hostovala v Evropě, Americe a Austrálii. Balet Giselle je pro primabalerínu a choreografku Hanu Vláčilovou bezmála osudový. Touto titulní rolí jednak absolvovala své studium na pražské konzervatoři, jednak se s ní rozloučila s Národním divadlem, v němž jako primabalerína působila pětadvacet let. Tančila zde takové role jako Popelku, Odettu a Odilii v Labutím jezeře, Frygii ve Spartakovi, Julii v Romeovi a Julii, Marii v Bachčisarajské fontáně, Kateřinu v Kamenném kvítku, Markétu v Doktoru Faustovi a řadu dalších. Účastnila se mezinárodních baletních soutěží, roku 1986 byla jmenována zasloužilou umělkyní (1986). V roce dvacetiletého působení na scéně Národního divadla (1994) obdržela ocenění Českého literárního fondu, v anketě Klubu přátel baletu se v roce 1996 se svým mužem, také sólistou baletu Národního divadla, Janem Kadlecem, stali nejoblíbenějšími tanečníky roku. V roce 1995 získala prestižní Philip Morris Ballet Flower Award určenou nejlepšímu tanečnímu umělci v oboru klasického tance. Od roku 1994 působí jako pedagožka na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a od roku 1998 jako pedagožka baletu Národního divadla. V letech 1999-2004 byla šéfkou baletu Laterny magiky a od roku 2005 spolupracuje s baletem Státní opery Praha jako pedagožka a baletní mistryně.
Pětidílné osudy natočila Marie Poláková. Technická spolupráce Jiří Flossmann.
Nejposlouchanější
-
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. O tragickém míjení povah, srdcí i nenaplněných snů
-
Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet. Rozhlasová premiéra příhod dvou pařížských písařů
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
-
Benzína Dehtov. Ondřej Vetchý a Václav Neužil v Pýchově černé komedii o životě hrou a hře o život
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.