Osudy Svatopluka Malého

Poslouchejte na Vltavě od 22. června 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly Osudů objeví také v jednom článku na stránce Hry a literatura.

Svou knihu vzpomínek, vydanou Národním filmovým archivem v Praze roku 2008, nazval jedenadevadesátiletý pan Svatopluk Malý příznačně: V zajetí filmu. Svá životní nadání a talenty - neutuchající zvídavost, fascinující vynalézavost, empatii, dokonalou paměť, nepředstavitelnou přesnost, jedinečnou oddanost každému námětu, na kterém pracoval, - uplatnil ve své tvorbě měrou vrchovatou.

Směřování Svatopluka Malého ke kameře a filmu bylo navenek přímočaré, ale ve svém rozhlasovém vyprávění se zamýšlí i nad tím, jak některé velmi náročné životní situace mohou pomoci našemu osudu k vykročení správným směrem.

Svatopluk Malý vystudoval pražské gymnázium, v roce 1942 se stal laborantem ve filmových ateliérech ve Zlíně, odkud si odnesl i celoživotní přátelství s Hermínou Týrlovou, Elmarem Klosem, Jiřím Lehovcem, Bořivojem Zemanem. Konec války pro Svatopluka Malého znamenal návrat do Prahy a místo asistenta kamery v Krátkém filmu Praha. Kameramanem se stal v roce 1950. A to už začíná více než čtyřicetiletá éra jeho spolupráce na populárně vědeckých a výukových filmech. Spolupráce jedinečná. Svatopluk Malý vymyslel originální technologii: kameramana začlenil do operačního týmu, poprvé! kameroval operaci srdce z pozice chirurga, směle můžeme říci „očima chirurga“. Nelze než hluboce obdivovat nejen jeho technickou zručnost, vynalézavost, ale citlivost a ohleduplnost k odborníkům, pacientům i celému prostředí. Je to jedinečné umění zachytit „neviditelné“ a sám být jistým způsobem neviditelný a nepřekážet.

V šedesátých letech natáčel Svatopluk Malý sérii loutkových filmů a dokumentů z cirkusových manéží celé Evropy pro německou televizi ZDF i řadu významných dokumentů pro OSN v Evropě, Asii, Africe a Střední Americe. V rámci výstav Expo 58 v Bruselu, Expo 67 v Montrealu Svatopluk Malý spolupracoval na audiovizuálních programech pro Laternu magiku, o čtyři roky později, v roce 500. výročí narození A. Dürera, se v Norimberku, v režii Ladislava Rychmana, podílel na unikátním projektu Noricama.

Sedmatřicet let natáčel Svatopluk Malý filmy také s režisérem Janem Švankmajerem, byl jeho „dvorním kameramanem“, a donedávna ještě se zápalem sobě vlastním předával své umění jako pedagog na katedře kamery FAMU v Praze.

Za všechna prestižní ocenění připomeňme alespoň jedno - Svatoplukovi Malému byla v roce 1998 udělena Cena Asociace českých kameramanů za celoživotní dílo.

Připravila: Eva OciskováTechnická spolupráce: Jan Brauner