Osudy překladatele Vladimíra Mikeše

Vladimír Mikeš vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na FF UK (u Václava Černého), absolvoval roku 1951. Před nástupem vojenské prezenční služby nicméně pracoval jako dělník v ČKD Praha a po návratu si zvolil svobodné povolání. Od roku 1992 začal vyučovat (zprvu externě) na pražské DAMU. V roce 1997 byl habilitován docentem pro obor teorie a kritika (habilitační práce Divadlo španělského zlatého věku). V letech 1997–2000 byl děkanem DAMU, v roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor teorie a kritika, 2000–2003 vedl tamtéž Katedru divadelní antropologie. V současnosti přednáší na DAMU a věnuje se překladatelské práci.

Pedagogickou činnost zahájil v Itálii (r. 1968), přednáškami o české literatuře v Ivrei (Centro culturale Olivetti), na lyceu ve švýcarském Luganu, na italské universitě v Urbinu (u prof. Carla Bo), v Alessandrii a na římské universitě La Sapienza). Po roce 1989 pokrčoval přednáškami na universitách v Bergamu, v Miláně a v kulturních centrech v Pescaře a v Neapoli. Roku 1993 přednášel o české literatuře v Mexiku.

Hlavním okruhem překladatelského zájmu Vladimíra Mikeše je španělská, francouzská a italská literatura (Molière, Victor Hugo, Pedro Calderón de la Barca, Federico García Lorca, Octavio Paz, Dante Alighieri, Carlo Goldoni ad.). Žánrově zahrnuje zejména velká dramatická a básnická díla, ale také prózu a esejistické a literárněvědné texty. Několik her přeložil také pro rozhlas například Frašku o Inês Pereirové V. Gila (rozhl. prem. 1966), Krvavou svatba F. Garcíi Lorky (rozhl. prem. 1990) nebo Felliniho Mimořádný program č. 7 (rozhl. prem. 2002). Vedle literárních pořadů (Schůzky s literaturou a Souzvuk) je autorem několika původních rozhlasových her Moře a slunce (1958), Geniální padělatel (1992), Černá vdova (1993), Hodina s Ionescem (1993), Netrap se, buď šťasten! (1994) a Beatrice (1997).

Pětidílné Osudy s Vladimírem Mikešem natočila v roce 2005 Gabriela Palyová.