Osudy překladatele a spisovatele Michaela Konůpka
„Když na to přijde řeč, říkám, že jsem historik filosofie, tedy ne filosof, za překladatele se nepovažuju, po čtyřiceti letech se zase pokouším malovat, ale musím si dávat pozor, abych nenapodoboval dědu a v Norsku jsem oficiálně spisovatel…ale vlastně pořád hledám, kdo jsem, což mimochodem v Norsku zní mnohem patetičtěji než ve střední Evropě a je to trochu hloupé, když je člověku 63 let.“ přemítá v pořadu osudy Michael Konůpek.
Narodil se v Praze, v rodině romanisty Jiřího Konůpka, jeden dědeček byl matematik, filosof a spisovatel Karel Vorovka a druhý malíř Jan Konůpek. Michael vystudoval na Karlově univerzitě sociologii a filosofii. V sedmdesátých letech vystřídal tři velmi různorodá zaměstnání, stal se signatářem Charty 77 a v roce 1977 byl vystěhován, vypovězen, emigroval (všechno dohromady) do Norska. Žije v Oslo jako „překladatel a spisovatel“. Zpočátku působil mimo jiné jako pracovník pro ohroženou mládež, přednášel na univerzitě, pracoval v Institutu pro učitele ….a současně se podílel na norských překladech Kundery, Hrabala, Seiferta a Diviše a sám je autorem dvou velmi úspěšně přijatých románů, z nichž Böhmerland 600cc vyšel i česky.
V desetidílném rekapitulování života svého i svých blízkých se dozvídáme o sobotních setkáváních přátel rodičů ve vile v pražských Střešovicích, o maminčině celoživotním zaujetí pro Skandinávii, o tatínkově pilnosti a zároveň jakési osobní vzpurnosti, se kterou se stavěl proti režimu, čímž samozřejmě podvědomě ovlivnil i svého syna. Uslyšíme vyprávění o uvědomění si „fyzické síly“, když se Michael poprvé postavil spolužákovi, který jeho i další kluky tyranizoval, o skvělých učitelích na vysoké škole, o kuriózním týdenním zaměstnání na Filosofickém ústavu, o prvním doteku západního světa, když jako šestnáctiletý kluk cestoval letadlem za svým „pohádkovým strýcem“ Kárí Valssonem (tj. Karlem Vorovkou mladším), který žil na Islandu. V pořadu se mluví i o přílišné kulturní vrstevnatosti střední Evropy, o přímočarosti a poctivosti Norů i o výhybkách, které ve vteřině určí další osud, o úskalích, která čekají v nové zemi na emigranty a jak podotýká Michael Konůpek „o tom, co nevíme, zda jsou ztráty či nálezy, nabídka či oprátka“.
