Osudy Miloslava Vlka
Katolická církev v Čechách – a nejen ona – přišla o jednu ze svých významných osobností. Zemřel kardinál Miloslav Vlk, bylo mu 84 let. Poslechněte si jeho Osudy. Miloslav Vlk v nich svou životní cestu líčí bez ukřivdění a s humorem, s nadhledem člověka, který se nikdy nehrbil, zůstal svobodným. Víc získal, než ztratil. Asi nejsvobodnějším byl v době, kdy se v Praze živil jako myč oken.
Životní příběh Miloslava Vlka se začal psát v jihočeské Líšnici, kde se v květnu 1932 narodil. Pocházel z chudé rodiny, a tak vystudovat mohl díky církevně vedenému tzv. malému semináři při Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích. V té době mu však takové studium křížilo plány – chtěl být pilotem. Do nemilosti politických poměrů upadl už po maturitě, na kterou nepřišel ve svazáckém stejnokroji, ale klasicky v obleku.
Kádrový profil si zlepšil jako dělník v továrně, takže po vojně studoval archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Bohosloví odešel studovat do Litoměřic až v roce 1964, na kněze byl vysvěcen v době uvolnění v roce 1968. Několik krásných měsíců ve funkci sekretáře českobudějovického biskupa Josefa Hloucha ukončila normalizace: Vlk musel odejít do malých farností, až v roce 1978 v Rožmitálu pod Třemšínem pozbyl „státního souhlasu“ definitivně...
Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.
Připravil: Ondřej Vaculík
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
