Osudy Milana Richtera

Pětidílné Osudy poslouchejte na Vltavě od 26. října 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví v jednom článku také na stránce Hry a literatura.

Milan Richter má v kontextu současné slovenské literatury viditelné místo. Pohybuje se v ní více než čtyřicet let jako básník, překladatel, dramatik, vydavatel, organizátor různých festivalů, konferencí.

Pochází z rodiny poznamenané holokaustem za 2. světové války. Toto „dědictví“ ho provází celý život a jako zásadní téma prostupuje celou jeho básnickou tvorbou. Dětství prožil a přežil ve vesničce Unín v oblasti Záhoří.

Jak říká v rozhlasovém pořadu, byl „zázračné dieta“, snadno se učil, takže celkem bez problémů začal v šedesátých letech studovat obor zahraniční obchod na střední ekonomické škole v Bratislavě. Bavily ho jazyky, proto dalším krokem byla studia na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

Ke germanistice a anglistice si přibral dobrovolně ještě částečně nordistiku. Po studiích pracoval jako jazykový i odborný redaktor v nakladatelstvích, začal psát a překládat. Profesionálnímu překladu se věnoval asi jedenáct let, přeložil více než 65 knih. Mezi jeho oblíbené autory patří R. M. Rilke, W. Goethe, E. Dickinsonová, T. Tranströmer, F. Kafka, P. O. Enquist atd....

Překládání tvořilo základ Richterovy práce na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se nesměl stát členem Svazu slovenských spisovatelů a kdy platil sice neoficiální, nicméně důsledný zákaz publikování jeho vlastních knih. Tehdy psal „do šuplíku“ a mnohé básně z této doby vyšly vlastně až ve výboru Tajomstvá dokorán v roce 2008.

Po převratu začala jiná etapa. Milan Richter se v roce 1990 na několik měsíců ocitl jako Fulbright Research Scholar v USA na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde se zabýval tématikou beatnické poezie, o čemž také v osudech barvitě vypráví. Poté nastoupil na Federální ministerstvo zahraničních věcí v Praze a od 1. ledna 1993 působil jako chargé d'affaires Slovenské republiky v Norsku, akreditovaný i pro Island. Rychle se s novou rolí sžil a za jeho diplomatického působení se například uskutečnila v květnu 1994 první státní návštěva severské hlavy státu (prezidentky Islandu) na Slovensku.

Po skončení své diplomatické mise se Milan Richter vrátil a začala další, stejně „akční“ a vehementní práce v Národním literárním centru v Bratislavě, kde založil sekci SLOLIA, propagující slovenskou literaturu v zahraničí. V r. 1996 se stal členem Klubu nezávislých spisovatelů, v r. 1997 členem rakouské spisovatelské organizace Grazer Autorenversammlung, členem výkonného výboru WAAC (World Academy of Arts and Culture) a později 1. viceprezidentem, působil jako předseda Slovenské společnosti překladatelů umělecké literatury... V r. 2005 přijal členství v Akademii Bjornstjerne Bjornsona v norském Molde (a obdržel také Bjornsonovu cenu za poezii).

Na přelomu století zorganizoval z pověření WAAC 18. světový kongres básníků v Bratislavě. Sem přijel mimo jiné i švédský básník Tomas Tranströmer (pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu), s nímž se M. Richter přátelil už od 80.let a celé jeho básnické dílo také přeložil do slovenštiny (česky vydalo v roce 2015 nakl. Dauphin výbor Tranströmerovy poezie v překladatelské spolupráci M. Richtera a V. Janoty pod názvem Přijde smrt a vezme ti míry). Kromě toho se Milan Richter pustil i do organizace Mezinárodního literárního festivalu Jána Smreka, a každoročního festivalu Kafkove Matliare. Jeho básně byly přeloženy do 35 jazyků, ukázky zazní i v rozhlasovém vysílání v podání Niny Martínkové a Aleše Vrzáka. M. Richter získal i řadu různých ocenění. Z těch drahocenných jmenujme Norský královský řád za zásluhy 1. třídy. Ostatně audience u krále, spojená s udělením vyznamenání, patří také k zásadním životním momentům M. Richtera a i o tom v rozhlasových osudech vypráví.

Připravila: Vladimíra Bezdíčková