Osudy Ludvíka Vaculíka
V sobotu 6. června zemřel významný český spisovatel Ludvík Vaculík. Bylo mu 88 let. Proslavil se nejen svými knihami, ale také manifestem Dva tisíce slov z roku 1968 a odvážnými vystoupeními i postoji proti komunistickému režimu. Z archivu Vltavy zde publikujeme životopisné vyprávění Ludvíka Vaculíka, které uzavíralo Rozhlasový rok. V jednotlivých pořadech jsem si připomínali významné rozhlasové tvůrce v jeho devadesátileté historii.
Ludvík Vaculík působil v Československém rozhlase jako redaktor Hlavní redakce pro děti a mládež v letech 1959 až 1965. Ačkoliv byl už dříve redaktorem nakladatelství Rudé právo, (1953–1957) a týdeníku Beseda venkovské rodiny (1957–1958), teprve v rozhlase, jak sám říká, se naučil psát.
V rozhlase se také prosadil jeho osobitý, moravským akcentem zabarvený mluvní projev, který se v plné míře uplatnil až v druhé fázi jeho spolupráce.
Vedoucí redakce tehdy byla Dáša Maxová, která rozhlasové texty jeho reportáží redigovala s nárokem, aby věta zněla a nebylo v ní zbytečných slov. Rozhlasová škola je ve Vaculíkových textech podnes patrná, zejména ve fejetonech.
Vaculíkovy rozhlasové reportáže se snad s výjimkou jediného pořadu, který byl náhodou v rozhlasovém archivu objeven pod jiným označením, nedochovaly. Po roce 1968 byly smazány, některé se zachovaly alespoň jako přepis.
V roce 1964 Ludvík Vaculík obdržel vysoké státní vyznamenání Za vynikající práci; téhož dne rozhlas vysílal jeho nový pořad, kvůli němuž z příkazu ÚV KSČ měl být okamžitě propuštěn.
Takové nařízení stranické vedení rozhlasu odmítlo s odůvodněním: „my si svého soudruha potrestáme sami“. Měsíc pak pracoval v továrně Svit ve Žďáru na Sázavou.
Spolupráce Ludvíka Vaculíka s rozhlasem byla přerušena po roce 1968. Obnovila se však okamžitě po převratu v roce 1989, a to nejen na poli literárním, ale díky přátelství s Janem Rokytou i na poli hudby a zpěvu.
Ludvík Vaculík ve svých vzpomínkách nevypráví historky, dokonce nevypráví ani chronologicky – tohle umění si nechává pro literaturu. Hovoří o tématech, o kterých nepsal ve svých románech nebo která mu nyní, ve stáří, připadají důležitá, nikdo se ho na ně však neptá.
A v neposlední řadě je v Osudech podstatný i jeho hlas s typickou „vaculíkovskou“ dikcí.
Připravil: Ondřej Vaculík
Nejposlouchanější
-
Eli Beneš: Nepatrná ztráta osamělosti. Oceňovaný debut současného českého spisovatele
-
Deník zloděje. Autobiografický příběh padlého anděla Jeana Geneta
-
Peter Karvaš: Sedm svědků. Detektivka ve hvězdném obsazení otevírá otázky po občanské odpovědnosti
-
Molière: Misantrop. Komedie o tom, jak je těžké mít rád lidi
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
