Osudy Ladislava Chudíka

Pětidílné vzpomínky poslouchejte na Vltavě od 24. října 2016 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také na stránce Hry a četba.

Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.

Srdcu som sa prihováral, aby stíchlo do pokory„Omamná voňa lipy a hlboký dych hrončianskej mašinky sa stali symbolmi mojho detstva. Vlnky Čierneho Hrona boli vari prvým zvukom, ktorý som začal po narodení vnímat. Na svet som prišiel v dome stojacom iba pár metrov od rieky, ktorá roky bojovala o to, aby ju kartografi zobrazili vážne a riadne do mapy. Azda aj preto o sebe dávala vedieť oveľa razantnejšie. Keď vystúpila z brehov, bol na ňu hrozivý pohľad. Zmietla všetko, čo jej stálo v ceste, dokonca aj mosty. Najviac si ju však predstavujem vo chvíľach, keď sa po nej splavovali plte - vtedy akoby vstupovala do nej poézia...,“ vypráví ve svých osudech legenda československého herectví Ladislav Chudík.

Narodil se v roce 1924. Z rodného Hronce odešel na gymnázium v Kremnici, po kterém v letech 1943 a 1944 následovala filozofická fakulta bratislavské univerzity a dramatické oddělení Státní konzervatoře v Bratislavě. Od roku 1944 působil v činohře Slovenského národního divadla. Věnoval se rovněž pedagogické práci. „Spomínam na istú návštevu mojich vtedajších študentov v septembri roku 1968 vo Viedni, kam som po sovietskej invázii emigroval. Priznám, vydýchol som si, keď sme sa rozlúčili. Srdcu som sa prihováral, aby stíchlo do pokory. Na druhý deň som zbadal obďaleč domu, kde sme bývali, na Georg-Prilgeri Strasse, po šírke cesty nápis ČAKÁME VÁS. Vtedy mnou prešiel závan šťastia so slzou. Nápis na ceste zmazával čas dlho po mojom odchode spät do Československa.“

Z množství jeho televizních rolí patřila k nejúspěšnějším postava primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města (1977 a 1981). Za své herecké mistrovství získal mnohá ocenění. V letech 1989-1990 byl ministrem kultury Slovenské republiky. V roce 2010 obdržel Českého lva jakožto nejlepší herec ve vedlejší roli za film Kawasakiho růže, později pak cenu Trebbia za celoživotní umělecký přínos.

Rozhlasové studio bývalo jeho druhým domovem - ze zkoušky do rozhlasu, z rozhlasu na představení... Ve fonotéce Slovenského i Českého rozhlasu najdeme stovky nahrávek, z nichž některé (třeba Tichý dvojhlas, sestavený ze vzájemné korespondence mezi Ladislavem Chudíkem a Jaroslavem Seifertem) patří mezi opravdové unikáty. Při natáčení jsme si vyprávěli o cestě k herectví, o normalizačním dusnu, o nové svobodě, o poezii slovenské i české.

Bylo zajímavé sledovat, jak se v jeho osobě mísí ten malý kluk z podhůří Nízkých Tater a zároveň člověk, který poznal svět ve vší jeho různorodosti. Otomar Krejča o něm napsal: „Když jsem viděl Chudíka roku 1964 v představení Millerovy hry Po pádu, celý večer jsem sledoval člověka zasaženého nešťastným, tíživým lidským problémem. Byl to jeho problém, tkvěl v něm hluboko, nejhlouběji. Na představení jsem šel spíše ze společenských důvodů, tu Millerovu hru nemám rád. Ale v oné slovenské inscenaci se mi zdálo, že vidím herectví, které nezáří pouze za hranice Bratislavy, ale které patří na kteroukoli první evropskou scénu.“

Připravil: Michal BurešTechnická spolupráce: Stanislav Kaclík, Jitka Kundrumová, Peter Pištek a Jiří Pochvalovský

Pořad byl natočen v roce 2012 ve spolupráci se Slovenským rozhlasem.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba