Osudy Jaroslava Šimka
„Boží mlýny jsou solidní podnik,“ tvrdí s neochvějnou jistotou římskokatolický kněz, premonstrát, opat Želivského kláštera Jaroslav Šimek. Poslechněte si jeho rozhlasové vzpomínky.
Jaroslav Šimek pochází z Nížkova v okrese Žďár nad Sázavou, od čtrnácti let se místo svého tatínka – rolníka, který po znárodnění onemocněl, staral o sedmdesátiletou farní hospodyni. Za deště čítával ve farní knihovně, naslouchal kněžím, kteří se zde občas scházeli a debatovali o tématech, o nichž jinde v padesátých letech slýchat nemohl. A toužil po tom myslet a mluvit otevřeně, hledat cestu k srdci člověka.
Vystudoval gymnázium a litoměřický seminář, na kněze byl vysvěcen v roce 1977 kardinálem Františkem Tomáškem. Působil v různých farnostech, rád pracoval s mládeží, měl tajnou tiskárnu pro církevní samizdat. Při výsleších na StB reagoval i tak, že místo odpovědí se modlil růženec. Ač nikdy nic nepodepsal a nic nikomu nepřislíbil, v Cibulkových seznamech se objevil. Jel se na „svůj“ spis podívat a našel svazek o 375 stranách. S výpověďmi jiných lidí o sobě. Protože tehdy ještě chtěli za kopii jedné stránky padesát korun, vybral si jen třístránkový dokument z května roku 1988, v němž StB psala, že je muž určený k likvidaci. O pár let později chtěl do svazku nahlédnout znovu. Zbylo z něj asi osmdesát stran. Svazek byl někým „uklizen“.
Do premonstrátského řádu vstoupil Jaroslav Šimek v roce 1991. Celý život touží mít kolem sebe komunitu, v níž se lidé vzájemně podporují a zároveň člověku umožní důležitou sebereflexi. Pět let působil jako duchovní správce českých krajanů v Austrálii, opatem želivského kláštera byl tajným hlasováním zvolen 26. září 2013.
Opat Jaroslav Šimek své vzpomínky vypráví s nadhledem a humorem, i s mnoha „ponaučeními“. Všechna jsou ovšem prožita a „prozkoušena“ jím samotným.
„Pane faráři, vy tomu opravdu věříte, co říkáte?“
„Opravdu tomu věřím.“
„No to vás teda obdivuju.“
„Ale vy jste také věřící.“
„No dovolte, já jsem komunista, ateista! A já vás budu vždycky honit, sledovat.“
„A přesto jste věřící.“
„No to mi pane faráři vysvětlete!“
„Podívejte se, já věřím tomu, že Bůh existuje, a vy věříte tomu, že Bůh neexistuje. Oba věříme. A teď je otázka, kdo z nás věříme hlouposti.“
P. Jaroslav Šimek u jednoho z vlídnějších výslechů u Státní bezpečnosti
Ten rozhovor měl pochopitelně své pokračování. Jaké, to se dovíte v rozhlasových vzpomínkách opata želivského kláštera Jaroslava Šimka.
Připravila: Eva Ocisková
Technická spolupráce: Jan Brauner
Natočeno v roce 2018.
Psáno pro Týdeník Rozhlas.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.