Osudy Jana Hendrycha
Vyprávění o uměleckých realizacích, sympoziích i o působení na pražské Akademii výtvarných umění, proložené úvahami o jednotlivých materiálech a jejich vlivu na tvorbu, o volbě tématu i životnosti umění. Rozhlasové vzpomínky sochaře, restaurátora a vysokoškolského pedagoga Jana Hendrycha poslouchejte on-line.
„Vždycky mi vadilo, když šlo při tvorbě jenom o to, aby to bylo původní, nové, překvapující. Já si myslím, že člověk má dělat tu věc tak, aby ještě za tři sta let byla dobrá, tak na věčnost. To tak dělali i v renesanci. Vždyť to nedělali na čtrnáct dní. Kdežto dneska se dělá všecko, aby to bylo rychle, a pryč s tím a nemusí se to ani líbit. Teď se nemusí nic. Ale je to možná tím, že jsem starej.“
Vzpomínky profesora Jan Hendrycha začínají v ateliéru jeho matky Olgy Hendrychové (Tobolkové), žačky prof. Otakara Španiela, a končí jeho působením na pražské AVU. Jan Hendrych vypráví o svém prvním „kšeftu“, kdy Václavu Holzknechtovi na zakázku udělal drobné sousoší, o svých studiích na Střední průmyslové škole bytové tvorby u prof. Václava Markupa, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliérech prof. Josefa Wagnera a prof. Jana Kavana a na svoji aspiranturu na AVU u prof. Karla Hladíka a prof. Karla Lidického. Neopomine ani základní vojenskou službu, která ho svedla dohromady s kamarádem z dětství, budoucím slavným architektem Janem Kaplickým. Po skončení aspirantury mu zbývalo jen několik málo let do normalizace, kdy mu nebylo dovoleno vystavovat. Začal se živit restaurováním.
„Sochař Frydecký mi říkal, to tě úplně zkazí, dostaneš se do tý barokový machy. Ale já si naopak myslím, že takovou tu chuť z modelování, z tý krásy toho reliéfu, z toho ‚udělání‘ jsem se naučil právě při restaurování,“ vzpomíná Hendrych na dvacet let strávených restaurováním soch sv. Janů na mostech jižních Čech, ale také například na rekonstrukci sousoší Theodora Friedla na atice divadla v Karlových Varech.
Vyprávění o svých realizacích, o četných sympoziích (v Hořicích, Ostravě, Pardubicích, ale také v Polsku, Slovensku a v Číně) i o svém působení na pražské Akademii výtvarných umění prokládá Jan Hendrych úvahami o jednotlivých materiálech a jejich vlivu na tvorbu v dané lokalitě, o volbě tématu a o životnosti umění.
Rozhlasové vzpomínky Jana Hendrycha pro vltavskou programovou řadu Osudy vznikly z jeho rozhovorů s Adamem Velíškem, jedním z jeho žáků na pražské AVU.
Připravil: Adam Velíšek
Psáno pro Týdeník Rozhlas.
Nejposlouchanější
-
„Knihy mi pomáhají orientovat se ve světě, který se čím dál hůř čte,“ říká Jiří Havelka
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Svatopluk Čech: Výlet pana Broučka do 15. století. Ke 180. výročí narození autora
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
