Osudy Jana Hendrycha
Vyprávění o uměleckých realizacích, sympoziích i o působení na pražské Akademii výtvarných umění, proložené úvahami o jednotlivých materiálech a jejich vlivu na tvorbu, o volbě tématu i životnosti umění. Rozhlasové vzpomínky sochaře, restaurátora a vysokoškolského pedagoga Jana Hendrycha poslouchejte on-line.
„Vždycky mi vadilo, když šlo při tvorbě jenom o to, aby to bylo původní, nové, překvapující. Já si myslím, že člověk má dělat tu věc tak, aby ještě za tři sta let byla dobrá, tak na věčnost. To tak dělali i v renesanci. Vždyť to nedělali na čtrnáct dní. Kdežto dneska se dělá všecko, aby to bylo rychle, a pryč s tím a nemusí se to ani líbit. Teď se nemusí nic. Ale je to možná tím, že jsem starej.“
Vzpomínky profesora Jan Hendrycha začínají v ateliéru jeho matky Olgy Hendrychové (Tobolkové), žačky prof. Otakara Španiela, a končí jeho působením na pražské AVU. Jan Hendrych vypráví o svém prvním „kšeftu“, kdy Václavu Holzknechtovi na zakázku udělal drobné sousoší, o svých studiích na Střední průmyslové škole bytové tvorby u prof. Václava Markupa, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliérech prof. Josefa Wagnera a prof. Jana Kavana a na svoji aspiranturu na AVU u prof. Karla Hladíka a prof. Karla Lidického. Neopomine ani základní vojenskou službu, která ho svedla dohromady s kamarádem z dětství, budoucím slavným architektem Janem Kaplickým. Po skončení aspirantury mu zbývalo jen několik málo let do normalizace, kdy mu nebylo dovoleno vystavovat. Začal se živit restaurováním.
„Sochař Frydecký mi říkal, to tě úplně zkazí, dostaneš se do tý barokový machy. Ale já si naopak myslím, že takovou tu chuť z modelování, z tý krásy toho reliéfu, z toho ‚udělání‘ jsem se naučil právě při restaurování,“ vzpomíná Hendrych na dvacet let strávených restaurováním soch sv. Janů na mostech jižních Čech, ale také například na rekonstrukci sousoší Theodora Friedla na atice divadla v Karlových Varech.
Vyprávění o svých realizacích, o četných sympoziích (v Hořicích, Ostravě, Pardubicích, ale také v Polsku, Slovensku a v Číně) i o svém působení na pražské Akademii výtvarných umění prokládá Jan Hendrych úvahami o jednotlivých materiálech a jejich vlivu na tvorbu v dané lokalitě, o volbě tématu a o životnosti umění.
Rozhlasové vzpomínky Jana Hendrycha pro vltavskou programovou řadu Osudy vznikly z jeho rozhovorů s Adamem Velíškem, jedním z jeho žáků na pražské AVU.
Připravil: Adam Velíšek
Psáno pro Týdeník Rozhlas.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
