OSUDY - Ivan Medek

Novinář, hudební publicista a kritik Ivan Medek (narozen 13. července 1925 v Praze, zemřel 6. ledna 2010 v Praze) vyrůstal v kulturním zázemí rodiny básníka a legionářského generála Rudolfa Medka, který v meziválečném obdobní působil jako správce Národního památníku na Vítkově. Matka byla dcerou malíře Antonína Slavíčka, malířem se později stal i Ivanův bratr Mikuláš Medek. Ivan Medek navštěvoval obecnou školu v Karlíně, pak studoval na Akademickém gymnáziu (čtyři ročníky) a na konzervatoři v Praze, kde byl nucen po převratu v únoru 1948 studium přerušit. Jako hudební organizátor spolupracoval s Českým komorním orchestrem, s Českou filharmonií, v letech 1968-1969 působil jako hudební publicista v Československém rozhlase a v Československé televizi, v letech 1970-1977 byl redaktorem nakladatelství Supraphon. Po podpisu Charty 77 v lednu 1977 dostal ze Supraphonu okamžitou výpověď. Pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, po další výpovědi (opět z politických důvodů) jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou. Po řadě výslechů a přepadení Státní bezpečností v roce 1978 emigroval do Rakouska. Ve Vídni se stal dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi – BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán. Úzce spolupracoval s laickým katolickým sdružením Opus bonum Anastáze Opaska, po jehož smrti v roce 1999 se stal jeho předsedou. Po roce 1989 se stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993–1996 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, v období 1996–1998 byl vedoucím Kanceláře. Od roku 1991 je nositelem Řádu T. G. Masaryka. V roce 1999 byl vyznamenán medailí Za zásluhy. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.