Ostře sledované filmy

6. únor 2002

V těchto dnech vychází poprvé v Čechách kniha Antonína Jaroslava Liehma Ostře sledované filmy. Kniha rozhovorů s tvůrci československého filmového zázraku vyšla poprvé v USA v roce 1974, u nás doma už ale bohužel vyjít nestačila. O knize a nejen o ní si s jejím autorem povídal Robert Tamchyna.

Vaše knížka Ostře sledované filmy má poměrně zajímavé osudy, dá se říct, že je to určitý pandán k vaší známé knížce Generace?

"Ano. V roce 1966 jsem se rohodl že po Generaci (kniha rozhovorů se spisovateli a básníky, novináři na konci šedesátých let - v emigraci A. J. Liehm ještě doplnil rozhovor s J. P. Sartrem a J. Voskovcem - pozn. autora) udělám totéž s filmem, a tak jsem diskutoval a povídal si se všemi, kteří se podepsali na tom, čemu se říkalo československý filmový zázrak."

Když po letech čtete českou podobu textu, měnil byste něco na původní verzi?

"Já jsem na té původní verzi nic nezměnil, nechal jsem všechno přesně tak, jak to bylo, z jednoho hlavního důvodu: šlo mi o to, aby čtenáři věděli, jak jsme tenkrát mysleli, co jsme chtěli a jak jsme to viděli. Protože popisovat to dnes s odstupem 30 let vede k mnoha nepřesnostem. A zdá se mi, že ta knížka je cosi jako archeologie. Je to autentické. Přidaná je pouze moje předmluva k českému vydání. Čtenář tak dostává dokument o tom, jaké to skutečně bylo."

Jak vy vidíte z pozice Čecha žijícího v Paříži možný vývoj malých evropských kinematografií, myslím tím Českou republiku a Francii?

"Světová kinematografie dnes přistoupila na to, že film je zábava, která nemá s uměním nic společného. Film jako umění - až na nepatrné výjimky - si nikdy na sebe nevydělal. To znamená, že pokud bude někdo chtít umělecký film natočit, bude ho muset zaplatit a vůbec poskytnout jeho tvůrcům podmínky pro jeho tvorbu. Když jste talentovaný umělec a chcete napsat geniální básničku, tak potřebujete jen tužku a papír, ale v kinematografii je to všechno jinak. Například Francouzi investují do filmů velké sumy peněz, a když přestanou, tak zítra nebude ani ten zábavný francouzský film."

Tím jste mi připomněl slova nedávno zesnulého francouzského sociologa Pierra Bourdieu, který mluvi o televizní kultuře a o tom, jak se umění v téhle době velice těžko prosazuje.

"Ale umění se prosazovalo vždycky těžko. Kvalitní umění, např. české filmy 60. let putovaly do celého světa na festivaly, kde byly velmi úspěšné a všichni je obdivovali - ale kdo na ně chodil? A dnes je to stejné. Američané jako jediní umí dělat filmovou zábavu pro všechny. Nikdo jiný na světě to neumí a umět nebude. Naopak vklad menších zemí je právě v jejich originalitě, v uměleckém přístupu, v tvorbě, která vypovídá o něčem, o čem nemluví nikdo jiný."

Antonín Jaroslav Liehm , nar. 2. 3. 1924, český novinář a kulturní publicista. V letech 1945 - 49 vydával s E.F. Burianem časopis Kulturní politika, v letech 1961 - 68 byl redaktorem Literárních listů . Po emigraci v roce 1969 přednášel na významných univerzitách v USA a ve Francii. V roce 1984 založil časopis Lettre internationale, který začátkem 90. let vycházel i v Praze. Z publicistických prací jsou známá jeho interview s českými i světovými spisovateli (Rozhovor, Generace) a Příběhy Miloše Formana. Překladatel z francouzštiny (L. Aragon, J.-P. Sartre). S manželkou Drahomírou Novotnou-Liehmanovou napsal dějiny východoevropské kinematografie po II. světové válce (The Most Important Art: Eastern European Film after 1945). 6. 2. 2002 proběhne křest jeho knihy Ostře sledované filmy, která vychází v Čechách poprvé.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.