Oslavy a putování Divadla v Dlouhé
Divadlo v Dlouhé začalo se vstupem do nové divadelní sezony slavit patnáct let své existence. Pro jeho tvůrčí tým v čele s režiséry Hanou Burešovou, Janem Bornou a dramaturgem Štěpánem Otčenáškem to byla léta úspěchů. Jejich scéna byla několikrát vyhlášena divadlem roku a inscenace na ní uváděné dostávaly spolu se svými interprety „Radoky“ i další prestižní ceny.
Jedním z důvodů trvalé kvality tohoto pražského divadla je jeho otevřenost vůči nejrůznějším divadelním žánrům, poetikám i tvůrcům. Každý rok například zve k hostování některého z našich špičkových režisérů – Pitínského, Nebeského, Morávka… K nastudování nejčerstvější inscenace – Shakespearova Macbetha – pozvalo Jana Mikuláška.
Mikuláškův Macbeth
Dvaatřicetiletý režisér Jan Mikulášek, jenž podobou nezapře svého dědečka básníka Oldřicha Mikuláška, má za sebou již několik skvělých inscenací – většinou v moravských divadlech. Nejoceňovanějšími jsou dvě ostravské: Evžen Oněgin a Heda Gablerová. Režírovat do Prahy ho však vylákalo teprve nyní Divadlo v Dlouhé. Nabídlo mu Macbetha ve vynikajícím překladu Jiřího Joska. Až přijde trošku líto, že zhruba třetina textu byla pro inscenaci seškrtána. Mikuláškova poetika je založena na scénických metaforách, obrazech, pohybu, na stylizovaných gestech. Ta často nahrazují slova. Tak je tomu i v Macbethovi, jenž měl první premiéru v samém závěru uplynulé sezony. Například vztahy a hierarchie v královské družině bojovníků se ozřejmují hloubkou úklony a mírou shrbenosti, ambice vládnout zase vysokými korunami z pozlaceného papíru na hlavách. Mají je takřka všichni. Není divu, že v tom stálém boji o moc a přízeň (ta je ve svébytném znakovém systému inscenace znázorňována vkládáním sáčku čaje do úst) překročil Macbeth onu úzkou hranici, jež odděluje dravost od zločinu. Jeho životní síla – jak vášnivě objímá a miluje svou ženu! – však po vraždě krále Duncana mizí. Jeho svědomí oživuje ty, které zavraždil. Skutečnost a přízračný denní sen spolu splývají. V této vrcholné scéně plné naléhavého a bezprostředního hereckého výrazu vytryskne z režisérského aranžmá gest a znaků konečně i síla dramatu. Výkony herců jsou zcela vyrovnané: Malcolm Martina Matejky se vrývá do paměti stejně jako třeba Banquo Tomáše Turka. Nejpozoruhodnějšími jsou nicméně představitelé Macbethových: Klára Sedláčková-Oltová představuje mocichtivou Lady jakou křehkou panenku plnou milostné vášně i chladné racionality, Jan Vondráček pak jejího muže obdarovává plastickým charakterem, s nímž se lze mnohdy ztotožnit. Jako by chtěli inscenátoři naznačit, že podobně jako Macbeth může ke zločinu sklouznout každý, kdo svou pozici ve společnosti klade nadevše ostatní. Inscenace přitažlivá zvláště pro ty, kdo oceňují spíše koncepty scénických interpretací než jejich přiměřenost dramatickému textu, bude v Dlouhé znovu k vidění až od druhé premiéry 20. listopadu. Do té doby probíhá rekonstrukce budovy, v níž divadlo hraje.
Putování divadla
Protože však soubor vyráží na zájezdy, mohou jeho repertoár do té doby zhlédnout i mimopražští. Místa a termíny hostování si mohou najít na webových stránkách divadla. Na ně by ostatně měli zabrousit i Pražané, protože soubor z Dlouhé bude do té doby vystupovat na třech dalších pražských scénách: Pod Palmovkou, v ABC a ve Švandově divadle.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
