Opovážení Karla Šiktance
„Vydávat básnickou sbírku po devadesátce je dost velké opovážení,“ vysvětluje básník název knížky. „Je to všechno na jeden velký dlouhý strach a na jedno velké těšení,“ říká, když naznačuje cestu, kterou je nutné absolvovat, aby z básní časem sepsaných vznikl soubor naladěný společným tónem, a přitom zachovávající individualitu a osobitost každé básně.
Po betonovém parketu jde list
a vítr jako by se bál pohladit cizího psa.
Jak se „prosazovaly roviny“ a s jakou naléhavostí si která z nich říkala o své místo, to musí čtenář odhadovat sám. Klíč mu Karel Šiktanc nabízí, ale pravdou je, že k porozumění výsostné poezii jich není tolik zapotřebí, to už je suverénní svět. Samozřejmě, básník se noří do vzpomínek, obrací oblázky z cest, opakuje zaslechnuté, vykřiknuté v emoci i v denní pomíjivosti, dávné i předvčerejší. Zachraňuje slova, vrací jim řeč, to je setrvalé „poslání“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
