Račte se ubytovat! Pozvánka do literárního bydliště, pomníku i panoptika

Mnohé z hotelů oplývají legendami i bizarními historkami a nemálo jich ve své „paměti místa“ uchovávají tajemství. Pětidílný cyklus z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

1. díl: Hotel Graben ve Vídni a básník Peter Altenberg

Čtěte také

Fenomén evropské kavárny, šestkrát a vždycky jinak

Duší bohém, spisovatel dotvářející dobový kolorit Vídně, to byl Peter Altenberg. Když se ho ptali na adresu, odpovídal: „Kavárna Central, Vídeň I.“ Neměl dokonce ani vlastní bydlení, jak uslyšíme, zdržoval se v malém, levném hotelovém pokoji a mezi přáteli se o něm říkalo: „Když Altenberg není v kavárně, je na cestě tam.“

2. díl: Adlon v Berlíně a milovaná, nenáviděná i obdivovaná Hedda

Berlínský Hotel Adlon měl ohromit Berlín, Evropu i svět. Výhodné místo v centru města i odhodlání stavitele a majitele hotelu Lorenze Adlona k tomu v roce 1907, kdy se v něm ubytovali první hosté, spolu s podporou pruského císaře Viléma II., dávaly nejlepší podmínky. Jenže začínalo neklidné a válečné 20. století.

Po návštěvnících jako Charlie Chaplin, Josephine Baker nebo Marlene Dietrich osudy místa poznamenali opilí sovětští vojáci i rozdělení světa po roce 1945. Nechte se pozvat do míst, kterými „kráčely dějiny“ a v jejichž kulisách se odehrávala napínavá knižní dramata i filmové příběhy.

3. díl: Hotel jako společenské zrcadlo, kulisa i jeviště

Polovina lidstva teď žije v hotelu. Je to příjemné. Jednak je to něco jiného a pak – není to jako doma. Mnozí lidé se zlobí, když to není jako doma, ale jiní si to právě proto užívají. Vždyť, pro co jiného bychom byli na světě, než abychom i něco zažili?

I pro autora těchto slov, francouzského novináře a spisovatele pocházejícího z Alsaska, Victora Auburtina, byl hotel kulisou i jevištěm, inspirací i společenským zrcadlem.

4. díl: Azyl pro vyhnance − Joseph Roth a Klaus Mann

Joseph Roth (1894−1939) tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval do Paříže a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (...) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“ S přednáškami varujícími před nacismem putoval do Polska nebo Holandska. V květnu 1939 se zhroutil a brzy nato zemřel.

Klaus Mann (1906−1949). Pro počátky jeho literární tvorby nebylo prostředí nastupujícího nacismu příznivé. Mannovi byli v roce 1933 nuceni odejít do emigrace. Klaus Mann pobýval v Amsterodamu, Curychu, Paříži, Praze, od roku 1936 v USA. Dne 21. května 1949 se ve věku 42 let, osamělý a vyčerpaný, v hotelu na francouzském Azurovém pobřeží předávkoval prášky na spaní.

5. díl: Peklo v hotelu aneb Výhra, která nepotěšila

Humoristický román Tři muži ve sněhu Ericha Kästnera vychází ze skutečného příběhu, který spisovatel publikoval v novinách Berliner Tageblatt v roce 1927. Zápletka se odvíjí od výhry v reklamní soutěži, kterou je několikadenní pobyt v alpském hotelu. Excentrický milionář předstírá, že je chudý, aby poznal reakce hostů i personálu hotelu. Ti se nepředvedou v přívětivém světle, nechtěného hosta šikanují a trápí. Kniha Ericha Kästnera se stala velmi úspěšnou, byla překládána do mnoha jazyků, a v tehdejším Československu byl podle ní, v roce 1936, natočený stejnojmenný film v režii Vladimíra Slavínského.