Ohlédnutí za Vinylovým víkendem na Vltavě
O víkendu 14. až 16. září 2012 jsme na Vltavě vysílali z gramodesek, mluvili o nich, bavili se, přemýšleli. Zde nabízíme výběr toho nejzajímavějšího z celé akce.
V pátek a v sobotu jsme uvedli několik tematických pořadů, v neděli odpoledne jsme se sešli ve studiu, vítali jsme hosty a vysílali z gramofonů o rychlostech 33, 45 a 78 otáček. Naši hosté přinesli řadu desek počínaje želatinovou zvukovou fólií (viz video níže) z roku 1938 až po současná elpíčka.
Video z režie během vysílání pořadu A přece se točí… v neděli 16. září odpoledne. Mechanický stav raritní želatinové fólie z roku 1938 se už skoro vzpírá přehrání, ale při improvizovaném zatížení přenosky mincí jsme alespoň pár desítek vteřin zvuku z drážek dostali. Želatinové fólie se v rozhlasovém provozu používaly na přelomu 20. a 30. let, amatéři na ně nahrávali ještě mnohem déle – až do 50. let 20. století. Dnes se z nich nikdy přímo nevysílá, potřebné záznamy z nich se digitalizují na specializovaném pracovišti archivu Českého rozhlasu.
Co jste nám napsali během vysílání Vinylového víkenduHosté Vinylového víkendu
V dalších záběrech o gramodeskách či jejich zvuku hovoří například Lubomír Dorůžka a další lidé, kteří s nimi mají zkušenosti.
Elpíčko nebo cédéčko? Co hraje líp?
V sobotu 15. září byla vinylu věnována Víkendová příloha s názvem, který připomíná, jak se vlastně plným jménem označuje materiál, ze kterého se dodnes gramodesky lisují: kopolymer vinylchloridu a vinylacetátu.
Nejposlouchanější
-
Jaroslav Hůlka: Láska. Baladický obrázek z brněnské periferie
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Příhody okouzlujícího vypravěče a lháře
-
Milan Uhde: Zjasněná noc. Hra o muži, který neuměl spát, k autorovým 90. narozeninám
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.








