Ohad Naharin uvede v Praze svoji LAST WORK
Do Prahy zavítal jeden z předních světových choreografů - Ohad Naharin. Slavný izraelský tvůrce vytvořil vlastní pohybový jazyk zvaný gaga. Od roku 1990 vede soubor Batsheva Dance Company, který se představí na závěr mezinárodního festivalu Tanec Praha s nejnovější inscenací LAST WORK.
Sám autor se přijel podívat na závěrečnou část zkoušek a pomohl tanečníkům lépe se sžít s technikou pohybu. Jak dílo Ohada Naharina interpretují tanečníci, kteří nejsou zvyklí na jeho pohybový jazyk a nemají pravidelný trénink v technice gaga?Všechna naše těla mají mnoho společného. Když má někdo talent a je trénovaný v jiné technice, můžeme vybudovat mosty. V lekcích gaga se nesnažíme učit tanečníky něčemu novému, ale otevřít v nich něco, co už v sobě mají. K tomu otevření může dojít velmi rychle, během pěti minut můžete někoho posunout, aby si uvědomil spoustu věcí o svému těle, talentu, přístupu. Je to hodně otázka fantazie. Když si dokážou uvědomit, že to není jen o předvádění, ale skutečně o tom, co dělají, a když dokážou tyhle věci přenést do své fantazie, pak může dojít k obrovské změně i během krátkého času.
Je o vás známo, že nezkoušíte se zrcadly. Proč je nemáte rád? Museli se bez nich obejít i tanečníci z Baletu Národního divadla?Je to i ve smlouvě. Nedovolím, aby se během zkoušení používala zrcadla. V našem souboru zrcadla vůbec nemáme, takže je ani nemusíme zakrývat. Není to kvůli mně nebo kvůli tanečníkům, ale škodí to samotnému tanci. To není názor, je to skutečnost. Vážně. Kazí to duši tanečníka, brání mu to vnímat všechny prvky tance. K tomu, abyste dosáhli velkých schopností v jakémkoli oboru, ať je to chirurgie nebo sport, nepotřebujete zrcadlo. I bez něho víte, co děláte, naprosto přesně a jasně. Zatímco v tanci, z jakýchsi narcistních, zažitých důvodů se zrcadla stala nutností. Ale ve skutečnosti jsou na škodu. Opravdu dobří tanečníci se jim vyhýbají. A u těch, co je používají, to na scéně poznáte. Protože se nedokážou propojit se svými smysly a city, pro ně je důležité, jak u toho vypadají. Je potřeba dát smysl tomu, co děláme.
Základem gaga je premisa: poslouchej svoje tělo, než mu řekneš, co má udělat. Musíte si uvědomit vaše místo v prostoru, vzdálenost svého těla od jiných, cítit výbušnou sílu, kterou v sobě máte. Pak můžete vytvořit naprosto přesnou, nádhernou formu, aniž byste ji museli kontrolovat, protože ji vnímáte. A nejde jen o formu. Nesmíte sledovat svět přes svůj vlastní obraz. Když se díváte do zrcadla, je to jako byste viděli svět a sebe. A to není to, co máte vidět.
Jaká kritéria musejí vaši tanečníci splňovat? Co je pro vás nejdůležitější?Je spousta věcí, které jsou důležité. Není jen jedna nejdůležitější. Gaga techniku učíme i neprofesionální tanečníky. A neděláme to proto, že by to bylo něco jiného, naopak je to podobné. Ta podobnost spočívá v tom, že všichni jsme spjati s tíhou našeho těla, musíme cítit proudění energie v našem těle, vnímat jeho výbušnou sílu, strukturu, rychlost. Spojitost mezi radostí a úsilím, schopnost smát se sobě samému. Když jdeme na scénu, všichni máme nějaké schopnosti - můžeme být rychlí, pomalí, zablokovaní. Všichni máme nějakou představivost a taky vášeň. A právě to spojení vášně, schopností a představivosti je nám všem společné. A pokud to umíte využít v čisté formě a pracovat s tím, zvyšovat svoje schopnosti, rozvíjet představivost a využívat vášně v dokonalé rovnováze, gaga tomu může velmi pomoci. Gaga je hodně o jemnosti, o nepatrných pohybech, ale zároveň pomáhá odhalit naši výbušnou sílu. A tu nemůžeme odhalit, když nebudeme jemní. Když se tím denně, pravidelně zabýváte, změní se vaše tělo, váš přístup i vaše stanovisko.
V mládí jste se musel vyrovnat s těžkým zraněním zad. Nakolik tato událost ovlivnila vaši práci s tělem? Do jaké míry se odráží v technice gaga?To zranění zad bylo velmi důležité pro vývoj mého pohybového jazyka. Někteří lidé si myslí, že jsem s tím začal právě kvůli zranění, ale to není pravda. Každopádně to mělo význam. Protože jsem byl pohybově velmi limitován a musel jsem se naučit, jak z mála udělat víc. Díky tomu jsem zjistil, jak velký přínos má jemnost, poddajnost, proudění energie, správné využití váhy. Bolesti mám stále. I teď, když jenom sedím, mě bolí záda. Ale díky tomuto zranění jsem si uvědomil, že musím svému tělu zajistit radost z pohybu. Aby potěšení vyrovnalo tu bolest. A to je pro tanečníky strašně důležité. Protože jsou ctižádostiví, snaží se dosáhnout co nejlepšího výkonu a pak u nich často dochází ke zranění. V péči o vlastní tělo má tento přístup nesmírně významnou roli.
Nejposlouchanější
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
„Knihy mi pomáhají orientovat se ve světě, který se čím dál hůř čte,“ říká Jiří Havelka
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Frank Bertrand: Poslední noc Tennessee Williamse. Bilanční monolog stárnoucího umělce