Odysea plná barev na téma migrace a exil. Do českých kin míří koprodukční animovaný snímek Přes hranici

Jedná se o inspiraci. Protože děj snímku je smyšlený a vytvořili jsme jej společně s mojí spolu scénáristkou Marie Desplechin. Chtěly jsme vyprávět příběh o migraci a exilu.
režisérka snímku Přes hranici Florence Miailhe

Hlavními postavami jsou děti, prchající a hledající nový domov. „Rozhodly jsme se vyprávět příběh dvou dětí, které se ocitnou samotné, ztratí své rodiče. Jedná se navíc o velmi aktuální téma. Mnohdy se totiž dozvídáme o dospívajících, jenž přijdou o své rodiny cestou a musí se zčistajasna rozhodovat sami,” říká režisérka. Její osobní vzpomínky se náznakově ve filmu přece jen objevují. „Moje prababička musela s celou rodinou uprchnout z Oděsy před židovským pogromem.”

Z animovaného filmu Přes hranici|foto:MAUR film

Podstata filmu – migrace a exil

Snímek Přes hranici (La Traversée) ale nemá odkazovat k nějakému konkrétnímu místu. Sice se můžeme domnívat, že se děj nachází někde na Východě, jisti si ale nejsme. Stejně tak si nejsme jisti, proč rodina musí opustit svou vesnici a kdo a proč ji vypálil. Nikde není zmínka ani o konkrétním národě, ani o konkrétním náboženství. Autorkám se tak podařilo nevtíravě najít celou podstatu a tím je migrace a exil. „Upozorňujeme na migrování lidí, které tady bylo už na počátku 20. století, a kterého jsme svědky i teď,” říká režisérka.

Pocta mé matce

Hlavní postavy, dívka Kyona a její bratr Adriel, putují krajinou a snaží se dostat do bezpečí. Děti stojí před nepředvídatelnými situacemi, potkávají mnohdy hodné a přátelské obyvatele různých zemí, jindy ziskuchtivé a nebezpečné. „Myslím, že jsem si představovala svou matku, když jsem vytvořila postavu dívky Kyony. Stejně jako Kyona i moje matka měla u sebe stále svůj skicář, kam kreslila svou rodiny, prostředí kolem i lidi, které potkávala. Postava Kyony je tak uctění památky mé matky.”

Animace filmu Přes hranici|foto:MAUR film

Na skle malované

Francouzské kritiky nešetří chválou za bravurní ztvárnění tohoto animovaného snímku, který hýří barvami. Speciální technika malby na skleněných deskách vznikala i ve studiích v České republice. „Pracovali jsme technikou stop-motion, ne v objemu ale přímo na skleněné desce. Animátorky namalovaly postavu na desku, vyfotily ji, trochu ji posunuly. A tak stále pomalu dokola, až z toho vznikl dojem pohybu.” I proto, jak říká Florence Miailhe, snímek vznikal delší dobu. Přibližně dvě vteřiny za den.