Odysea plná barev na téma migrace a exil. Do českých kin míří koprodukční animovaný snímek Přes hranici

Jedná se o inspiraci. Protože děj snímku je smyšlený a vytvořili jsme jej společně s mojí spolu scénáristkou Marie Desplechin. Chtěly jsme vyprávět příběh o migraci a exilu.
režisérka snímku Přes hranici Florence Miailhe

Hlavními postavami jsou děti, prchající a hledající nový domov. „Rozhodly jsme se vyprávět příběh dvou dětí, které se ocitnou samotné, ztratí své rodiče. Jedná se navíc o velmi aktuální téma. Mnohdy se totiž dozvídáme o dospívajících, jenž přijdou o své rodiny cestou a musí se zčistajasna rozhodovat sami,” říká režisérka. Její osobní vzpomínky se náznakově ve filmu přece jen objevují. „Moje prababička musela s celou rodinou uprchnout z Oděsy před židovským pogromem.”

Z animovaného filmu Přes hranici|foto:MAUR film

Podstata filmu – migrace a exil

Snímek Přes hranici (La Traversée) ale nemá odkazovat k nějakému konkrétnímu místu. Sice se můžeme domnívat, že se děj nachází někde na Východě, jisti si ale nejsme. Stejně tak si nejsme jisti, proč rodina musí opustit svou vesnici a kdo a proč ji vypálil. Nikde není zmínka ani o konkrétním národě, ani o konkrétním náboženství. Autorkám se tak podařilo nevtíravě najít celou podstatu a tím je migrace a exil. „Upozorňujeme na migrování lidí, které tady bylo už na počátku 20. století, a kterého jsme svědky i teď,” říká režisérka.

Pocta mé matce

Hlavní postavy, dívka Kyona a její bratr Adriel, putují krajinou a snaží se dostat do bezpečí. Děti stojí před nepředvídatelnými situacemi, potkávají mnohdy hodné a přátelské obyvatele různých zemí, jindy ziskuchtivé a nebezpečné. „Myslím, že jsem si představovala svou matku, když jsem vytvořila postavu dívky Kyony. Stejně jako Kyona i moje matka měla u sebe stále svůj skicář, kam kreslila svou rodiny, prostředí kolem i lidi, které potkávala. Postava Kyony je tak uctění památky mé matky.”

Na skle malované

Francouzské kritiky nešetří chválou za bravurní ztvárnění tohoto animovaného snímku, který hýří barvami. Speciální technika malby na skleněných deskách vznikala i ve studiích v České republice. „Pracovali jsme technikou stop-motion, ne v objemu ale přímo na skleněné desce. Animátorky namalovaly postavu na desku, vyfotily ji, trochu ji posunuly. A tak stále pomalu dokola, až z toho vznikl dojem pohybu.” I proto, jak říká Florence Miailhe, snímek vznikal delší dobu. Přibližně dvě vteřiny za den.