Odhodlané tváře

16. říjen 2004

Jistě jste je také alespoň jednou za svůj život zahlédli. Možná jako živé postavy, možná jako důstojný obraz od známého mistra, možná jako fotografii v knize nebo denním tisku. Hledí na nás většinou kombinací moudrého pohledu, odhodlání a nekonečné sebejistoty. Hledí směsí vlastností, které my běžní a obyčejní smrtelníci většinou zcela postrádáme nebo jimi disponujeme v menším než malém množství.

Jsou zřejmě podstatou veškerého bytí, smyslem civilizace. Bez jejich odhodlaných pohledů, vizionářsky pozvednutého obočí, pěstěných rukou ochotných chopit se jakékoliv práce bychom se zřejmě ocitli na pokraji chaosu, nebo možná zpátky u pazourků. Ať už využijí stránky denního tisku, obálku knihy nebo povolené i nepovolené plakátovací plochy, jejich pohledu neuniknete. Vyzařují jistotu a energii.

To jediné, co je těmto tvářím asi opravdu nepříjemné, je otočit se a podívat se za sebe. Přehlédnout všechna bitevní pole, všechna obvaziště raněných, všechny sběrné, kárné, pracovní či koncentrační tábory, ke kterým jejich odhodlání vedlo.

Obálka knihy Iana Kershawa Hitler

Proč mi přišly na mysl odhodlané tváře? Jedna taková, notoricky známá, na mě hledí z obálky knihy vydané nakladatelstvím Argo. Knihu napsal britský historik Ian Kershaw a jmenuje se velmi lakonicky - Hitler. Na obálce knihy je zmíněný krutovládce na fotografii, která podle mého názoru vznikla koncem dvacátých nebo začátkem třicátých let. Zločinec je vyfotografován v polovojenském stejnokroji s jakýmisi nacistickými cetkami zapíchnutými do košile. Ale výraz ve tváři je nesmírně optimistický a sebejistý. Spoluobčané, vábeni jeho odhodlaným pohledem jak krysy flétnou, za ním šli a hlasovali prakticky pro cokoliv.

Kniha o Hitlerovi je velmi kvalitní, jenže lidé jsou těžko poučitelní. Odhodlaná tvář vám prodá cokoliv. Začne to vysavačem, který vůbec nepotřebujete, a končí to budováním šťastných zítřků.

autor: Jiří Padevět
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?