Odhodlala jsem se malovat na velký formát, říká ilustrátorka a malířka Alžběta Skálová

Alžběta Skálová je známá díky ilustracím knížek pro děti jako například Putování žabáka Filemona, Nebe peklo ráj, Malá medvědí knížka, Zpátky do Afriky a další. Kromě nich uvidí návštěvníci tentokrát také její volnou tvorbu z posledních let, včetně velkých akrylových maleb na plátně. Ústředním motivem výstavy je akvarel s názvem Bílá/Den, který vznikl na malířčině rezidenčním pobytu v Bánské Štiavnici a spojuje v sobě několik aspektů z jejího současného života.

Ukázka z Putování žabáka Filemona|foto: labyrint.net

Šero není ponurné

„V mé volné tvorbě není tolik humoru jako v mých autorských knížkách a ilustracích pro děti,“ prozrazuje kreslířka a dodává: „Zároveň bych ale neoznačila atmosféru svých volných prací za ponurou, i když to tak někdy může vyznívat. Chtěla jsem zachytit to, co pro mě představuje silný okamžik před setměním, fázi dne, kdy z šera vystupují zajímavé bílé motivy.“ Spolu s kurátorem výstavy Janem Rousem a grafičkou Helenou Šantavou, která se podílí na výsledné koncepci, se shodli, že společným rysem její nově vystavené tvorby je pohyb: „Většina mých obrazů vzniká na základě pohybu, a to většinou mého a v krajině.“

Dost bylo knih

Na otázku po koncepci nové výstavy Alžběta Skálová, která se svou autorskou knížkou Pampe a Šinka získala v roce 2011 Magnesiu Literu za knihu pro děti a mládež, poznamenává: „Nechtěla jsem prostor Villy Pellé zahltit zase knihami, protože těch ilustrací, co mám, je opravdu hodně.“

Proto zvolila jako těžiště Chůze v šeru především volnou tvorbu posledních let. Jakkoli budou na výstavě k vidění také práce ze všech knih, které sama nakreslila nebo na nich spolupracovala, budou podle ní představeny „z jiného, spíše pracovního úhlu“. Retrospektivní výstava je podle jejích slov zároveň určitým symbolickým uzavřením knižní etapy její tvorby.

Těžké loučení s vlastními hrdiny

Se samotnými postavičkami jako jsou Pampe a Šinka nebo Péťa Médanek se autorce po dokončení knížek někdy loučí těžce: „Třeba Péťu Medánka, což je takový malý medvěd, jsem si oblíbila natolik, že jsem potřebovala s touto postavou nadále pracovat, a tak vznikla jedna moje autorská kniha,“ říká Alžběta Skálová. Její ilustrátorská činnost se však neomezuje jen na knížky. S Kateřinou Karhánkovou spolupracovala na vizuální stránce krátkého animovaného filmu Plody mraků, který letos na filmovém festivalu Berlinale získal cenu Evropské asociace dětského filmu pro nejlepší krátký film roku 2018.

„Byla to moc příjemná zkušenost, na druhou stranu to byl pro mě tak akorát dlouhý film – i když má ve výsledku 10 minut, pracovali jsme na něm skoro dva roky.“ Film bude k vidění po komentovaných prohlídkách výstavy.

Akrylová malba jako adrenalin

Techniky volné tvorby Alžběta Skálová ráda střídá.  S akrylem, který si v posledních letech ve své volné tvorbě oblíbila, pracuje podle svých slov jako s akvarelem: „Je to hodně práce s vodou a s rychlostí, trošku adrenalin,“ přiznává malířka. Nárazově vytváří také grafiky technikou monotypu: „Na nich mě baví, že jsou to originály, které se malují na samotnou kovovou desku, a po vytištění na papír buď vyjdou, nebo ne.“

Nedokážu zůstat jen u jednoho typu činnosti. Kdybych měla třeba ilustrovat jednu knihu za druhou, brzo by mě to úplně vyčerpalo.

Výtvarné techniky si pro své motivy podle svých slov vybírá intuitivně a samotnou volnou velkoformátovou tvorbu poslední doby považuje za určitý přelom: „Přeci jen jsem rozený miniaturista.“ K výstavě, kde budou k vidění také autorčiny textilní figurky nebo keramika, je připravený bohatý tvůrčí doprovodný program, jak pro děti, tak pro dospělé.

Co vás čeká na výstavě Alžběty Skálové, jaké to je animovat pro film a co na výstavě naopak neuvidíte se dozvíte v celém záznamu ArtCafé. Hudbu do pořadu vybíral Václav Havelka.