Obrazy ze života Petra Brandla

03672238.jpeg

Malíř živé, smyslově účinné barevnosti, volící s oblibou plnozvučné teplé tóny a milující krásnou tělesnost, nebyl nikdy pouze obratným dekoratérem a pohotovým apologetou. Zmocňoval se skutečnosti krevnatou malbou, jejíž vášnivý rukopis odpovídal jeho prudkému temperamentu a jejíž výmluvná i důvěrná řeč svědčí o skrytých potřebách nitra. (Jaromír Neumann: Český barok)

Poslouchejte ve vltavské Víkendové příloze v sobotu 23. července 2016 od 8:03.

Profesor František Dvořák ve své vzpomínkové knize Můj život s uměním píše o historikovi umění Jaromíru Neumannovi, se kterým studoval. Připomíná jeho úžasnou erudici, skvělé formulační umění a nebývalou paměť. Dvořák se pozastavuje nad Neumannovým chováním v padesátých letech. V té době museli na Neumannův „ideologický“ podnět na řadu let z veřejného života zmizet dva významní historikové umění Josef Cibulka a Václav Mencl. Přemítání nad nesouladem Neumannova díla a jeho některých skutků patří k leitmotivům Dvořákových vzpomínek. Autor knihy ale řadí Neumanna mezi největší české historiky umění a jeho dosud nevydanou biografii malíře Petra Brandla v kontextu české uměleckohistorické literatuře považuje za vrcholné dílo.

02321634.jpeg

Jaromír Neumann patřil k předním znalcům českého a italského baroka, z jeho prací vyvolal největší ohlas Český barok z roku 1969. O této publikaci psali Jiří Rak a Vít Vlnas ve studii nazvané Druhý život baroka v Čechách jako o monumentální syntéze českého bádání o baroku. V šedesátých letech objevným způsobem zpracoval do té doby dosud neutříděné sbírky a nepoznané Obrazárny Pražského hradu. Je autorem uměleckohistorického cestopisu Itálie.

02321689.jpeg

Potkalo mě to štěstí, že v roce 2001 jsem mohl s Jaromírem Neumannem, několik měsíců před jeho smrtí, natočit dva pořady. Ten první líčil osudy malířského rodu Škrétů a ten druhý byl věnovaný Petru Brandlovi, v jehož díle vyvrcholilo malířství českého baroka. Tříhodinový pořad měl podtitul: Velká umělecká osobnost ve velké historické době. Východiskem pro přípravu této rozhlasové kompozice slova a hudby byl rukopis už zmíněné Neumannovy brandlovské biografie. S jejím autorem jsem natáčel na Karlově mostě u Braunovy sochy sv. Luitgardy, která pravděpodobně vznikla podle malířovy kresby. Natáčeli jsme i v prostorách výstavy Sláva barokní Čechie.

02321700.jpeg

Klíčové scény pořadu, mohu-li to takto vyjádřit, však vznikly v břevnovském kostele sv. Markéty před Brandlovými obrazy Smrt sv. Vintíře (1718) a Smrt sv. Benedikta (1719). „Dokonalé spojení velkorysé objemové skladby a kultivovaných barevně světelných prostředků, právě tak jako rovnováha mezi robustní věcností a citovým prožitkem řadí Smrt sv. Vintíře netoliko k nejosobitějším dílům Brandlovým, ale zároveň i k nejtypičtějším výtvorům českého baroku,“ napsal Neumann v Českém baroku.

02321565.jpeg

Na účincích Brandlových obrazů se v této době začaly výrazně podílet také architektonické motivy, působil na něj rozvoj soudobé radikálně barokní architektury, na niž malíř právě v břevnovském kostele s velkou empatií reagoval. Podle Jaromíra Neumanna v obraze Smrt sv. Benedikta stupňuje fantastické prostředí chrámového interiéru slavnostní vznešenost a dějové napětí. V kostele sv. Markéty můj průvodce také mluvil o tom, jak záliba ve stařeckých tvářích poskytovala malíři možnost zkoušet výtvarnou nosnost malířských prostředků, užívat krajně uvolněného štětcového rukopisu, malovat prstem, využívat expresívní možnosti rozryté barevné hmoty…

Součástí pořadu jsou texty a dokumenty z rukopisu Neumannovy biografie Petra Brandla vypovídající malířově bohémském životě, jeho dluzích, láskách, neklidu, manželství, hypochondrii, o jeho touze po zlatě. O mýtech a skutečnosti. O Brandlově přátelství s malířem Janem Kupeckým a sochařem Matyášem Braunem. O hvězdných chvílích malířova talentu a o jeho pádech…

Při natáčení pořadu jsem měl někdy dojem, že život a dílo v podání Jaromíra Neumanna se v některých ohledech se podobá Brandlovu příběhu a osudu jeho díla. Ale - jak v souvislosti s osobností Jaromíra Neumanna poznamenal Jan Kříž - „…velká osobnost prochází často složitým vývojem, to je samozřejmé a nemělo by to být na závadu respektu velkému dílu.“