Obranný reflex

Děj knihy je od začátku střípkovitě rozmístěn na několik zcela odlišných míst světa, aby podtrhl globálnost dalšího dění, které se spojí v jednu katastrofickou vizi. Pozvolna a po kapkách je odměřováno napětí. Necelých 200 stran, protkaných zlomečky strachu a hrůzy, svede mnohé čtenáře k přečtení na jeden zátah, vyburcuje jeho fantazii a nenásilnou formou ho přiměje k myšlenkám na ekologické téma. Není potřeba nějakých drastických agitek, aby si člověk uvědomil, že zde není sám. Všude a neustále je obklopen organismy, které mají děsivou početní převahu a zabijáckou sílu.

Kniha rozhodně nepatří mezi laciné katastrofické romány. Autor ji žánrově zařadil mezi "ekosci-fi". Její děj plyne lehce, jednotlivé obrazy do sebe zapadají jako v dobře napsaném scénáři. Chmurnost a beznadějnost je vyvážena malou love story, nechybí etnická a sociální různorodost. Obrácení všech jistot naruby vyznívá přirozeně a věrohodně. Pro náhlé vystupňování tragédie není potřeba propracovaná psychologie, naléhavost situace je zřejmá i z věcných popisů. Jak to tak vypadá, míří autor mezi mistry hororového žánru.

V hlavních rolích zdánlivě nevinná a nemyslící zvířata, efektivní střídání míst a nejednoznačná pointa je pro popis temného konce něčí budoucnosti nakonec vhodnější, než kdyby lidstvo nechal vlekle vést politické tahanice a válčit. Že se lidstvo někam řítí, to víme všichni. Bezohledně drancujeme přírodu a neohlížíme se, co bude dál. Apokalypsa se blíží. Je jen otázkou času, kdy se obrana změní v útok. Skončíme vlastní vinou, obrátíme proti sobě vlastní zbraně nebo lidstvo smete zásah "shůry"? Má šanci někdo přežít? Podle jakého klíče budou vybráni ti, co by měli pokračovat v evoluci?

Ne, nebudu vám podrobněji prozrazovat děj ani pointu, nechci vás připravit o mrazení v zádech. Po dočtení posledních řádů se totiž budete s respektem dívat na každého mravence a s nedůvěrou budete pozorovat třeba i kočku vyhřívající se na sluníčku.

Petr Eisner, Obranný reflex, Brno, Jota 2008. 176 s.