O půvabu zázraků

Albert Einstein kdysi prohlásil, že život se dá žít jenom dvojím způsobem. První je těžký, a podle něj zázraky neexistují. Druhý je taky těžký, a podle něj je všechno zázrak. Dodávám k Albertu Einsteinovi otázku, jestli není možné obojí naráz. Žít tak, že nic není a současně všechno je zázrak. Možná by to ale byla kontradikce v podstatě. A možná i způsob života dvojnásob těžký.

Sledoval jsem před časem na internetu rozhovor, ve kterém Bono, slavný zpěvák skupiny U2, odpovídal jakémusi novináři v kravatě (!), v co vlastně věří. Popisoval, jak se doma na gauči se ženou a s dětmi modlí, jak hledá hledá Boží vůli, jak zajde občas do plného a jindy do prázdného kostela, a takové podobné věci. Když se stočily otázky na věroučné záležitosti typu božské podstaty Krista nebo jeho zmrtvýchvstání, Bono se smíchem kategoricky povídá: Hele, já se zázraky nemám problém. Mám je pořád kolem sebe. Sám jsem jedním z nich.

Připomnělo mi to obrázek, který jsem viděl taky na internetu, a který mě zaujal proto, že vypadal jako dávná PF-ka, co jsem ji posílal kamarádům a známým na prahu roku 1988. Vyfotil jsem tehdy při koupání chodidla naší právě narozené dcery, a vypadalo to hodně legračně a filosoficky a poeticky. Na obrázku z internetu je ale ještě věta, kterou má novorozeně na chodidle napsanou: Pokud nevěříš v zázraky, možná jsi jen zapomněl, že jsi jedním z nich.

Může to být úhel pohledu, jak říká Albert Einstein. Když nevěříme v zázraky, tak je kolem sebe ani nevidíme. A když v zázraky začneme věřit, najednou je jich všude plno. Kdosi slavný dokonce řekl: Nečekej na zázrak – radši se jedním staň.

Je tady ale ještě jedna maličkost. Zázrak je pro mnoho lidí cosi naprosto výjimečného. Něco, co se nikdy neděje, a přece se to stane. Když se třeba brambory samy upečou, nebo když se zeměkoule začne točit na druhou stranu. Kdyby se ale brambory sbíraly z pole pečené a zeměkoule se začala točit opačně, po čase si na to zvykneme, odložíme papiňáky, předěláme mapy a kompasy - a jsme tam, kde předtím.

Vyplývá z toho otázka: kdyby se děl nějaký zázrak pořád, každý den, jako když slunce ráno vychází a večer zapadá, bude to pro nás pořád ještě zázrak? Odpověď je tatáž jako na počátku. Pro někoho ano, pro někoho ne. Neboli, jak to řekl Albert Einstein: Život se dá žít jenom dvojím způsobem. První je těžký, a podle něj zázraky neexistují. Druhý je taky těžký, a podle něj je všechno zázrak.

Takže si vyberte. Já už jsem si vybral.