Nutíte nás nezapomínat. Výstava fotografií v Leica Gallery hledá asociaci mezi událostmi roku 1968 a současnou situací na Ukrajině
Výstavu dokumentárních fotografií z 21. srpna 1968 a dalších dní okupace připravila pro pražskou Leica Gallery fotografka a kurátorka Dana Kyndrová. Vybrala na ni přes sedmdesát dokumentárních fotografií Miloně Novotného, Jiřího Všetečky, Jovana Dezorta, Miroslava Hucka nebo Dagmar Hochové.
Vstup půlmilionové armády pěti států Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968 tvrdě a bezohledně ukončil takzvané pražské jaro. Tyto události, v souvislosti se současnou situací na Ukrajině, připomíná výstava dokumentárních fotografií nazvaná Nutíte nás nezapomínat, kterou pro Leica Gallery Prague připravila fotografka a kurátorka Dana Kyndrová.
„Bylo mi třináct let. V noci, asi ve čtyři ráno, nám někdo zatelefonoval, že jsou tady Rusové. Takže moje máma – fotografka – vyrazila do ulic, když se rozednělo. Já jsem s tátou jezdila autem po Praze. Bral mně třeba na Hradčany a říkal: ‚Všechno si to zapamatuj!‘ Skončili jsme potom v té Vinohradské třídě, kde to bylo dramatické. Takže si pamatuju, jak na mne otec řval ‚K domu!‘ a já jsem běžela tou ulicí dolů. Plakala jsem, protože to bylo všechno příšerný...“ vzpomíná na vlastní zážitky z 21. srpna 1968 Dana Kyndrová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
