Co je to umění? Nejvýznamnější východoevropský konceptualista Dragoljub Raša Todosijević vystavuje v GHMP
Dragoljub Raša Todosijević je srbský umělec a také příslušník první generace jugoslávských konceptualistů, kteří se v 70. letech 20. století postavili proti tehdy dominantní klasické malbě a věnovali se například audiovizuálnímu umění. Díla Raši Todosijeviće mohou zájemci zhlédnout na výstavě s názvem Was ist Kunst? v pražském Domě u Kamenného zvonu do 17. září.
Srbský umělec Dragoljub Raša Todosijević (*1945) patří společně s Marinou Abramović k nejvýraznějším umělcům bývalé Jugoslávie a dnešního Srbska. Témata a strategie Todosijevićových děl ze 70. let odpovídají zájmům našich umělců (Petr Miler, Petr Štembera a Jan Mlčoch) o práci s vlastním tělem v politickém smyslu. Jeho pozdější konceptuální práce se vztahují k rudimentálním otázkám historie a našemu vztahu k ideologiím v nejširším smyslu.
„Symbol pomeranče vychází z jedné skupiny jeho děl, kdy umělec zjednodušeně pomeranč používá jako nějaký přenesený symbol pro umění. V jednom svém díle Serboranges vypráví příběh, že ony srbo-pomeranče jsou komoditou, která je velmi luxusní a velmi drahá a vyváží se z Bělehradu, ze středu Srbska, v obrovském množství za velké peníze – a nemyslí tím nic jiného, než ono umění,“ vysvětluje kurátor Jakub Král jeden z hlavních spojujících prvků výstavy. Volně rozmístěné pomeranče žijí v expozici výstavy v Domě u Kamenného zvonu svým životem, dopňuje v rozhovoru architekt výstavy Matěj Smrkovský.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Rozhodněte, která skladba rozezní varhany u sv. Víta. Poslechněte si tři kompozice a jednu vyberte!
-
Petr Chudožilov: Lahvová pošta. Záblesky svobody na dně půllitrů
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
