Nové knihy

Etnologický ústav Akademie věd ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov vydaly obsáhlou publikaci Lidové písně z Prahy ve sbírce Františka Homolky. Trojice folkloristů, Věra Thořová, Jiří Traxler a Zdeněk Vejvoda, zpracovala tímto edičním počinem pro veřejnost důležitý pramen městského písňového folkloru, ojedinělý rozsahem i tolerancí svého záběru. Libeňský učitel František Homolka, působící na přelomu 19. a 20. století, se roku 1906 zapojil do velkoryse pojaté sběratelské akce nazvané Lidová píseň v Rakousku. Zatímco dřívější generace folkloristů vyjížděly především na venkov, Homolka sběratelsky pokryl oblast do té doby opomíjenou - Prahu a její periferie. Zaznamenal tu tradiční repertoár kontaminovaný městskými folklorními prvky, čímž přispěl k pochopení zákonitostí proměn lidového repertoáru. Písně, popěvky, říkadla či tzv. vytrubování sbíral mezi školní mládeží, po hospodách, na ulicích či mezi vojáky, zvláště když se v době 1. světové války dostal na frontu. První část chystané dvoudílné edice obsahuje písně milostné, vojenské, žertovné a taneční. Některé zůstaly zapomenuty, jiné se zpívají dodnes. Rozsáhlý korpus obsahuje i parodické verze známých melodií. Tak např. na jímavou milostnou elegii Lístečku dubový nepadej do vody zaznamenává hned 24 rozverných variant a dokonce ani národní hymna neušla přetvoření, viz verše „Kde domov můj? / Honza vozí hnůj / Kde vlasti má, / husa pečená" a tak podobně.

Z dalších nových knih jmenujme např. výbor z literárněvědného díla zesnulého Mojmíra Otruby, předního znalce české literatury 19. a 20. století. Hledání národní literatury, jak se svazek jmenuje, přináší autorovy studie o národních mytologiích a jejich literárním ukotvení, o vývoji českého písemnictví v předminulém století s přihlédnutím k jeho národním zvláštnostem, o tuzemském romantismu a dalších tématech. Výsledky vlastního celoživotního bádání obohacuje autor myšlenkovými impulsy strukturalismu či intertextuality. Knihu vydalo nakladatelství Academia.

Nakladatelství Dokořán ve spolupráci s brněnskou Masarykovou univerzitou připravily studii Karla Stibrala O malebnu. Autor, zabývající se proměnami našeho vnímání přírody, mj. dokazuje, že pod pojmem malebno se dříve skrývaly mnohem divočejší scenérie než dnes. Kdybychom chtěli užít např. pojem „malebné Třeboňsko" před sto a více lety, musela by se krajina zásadně změnit. „Kdyby se několik rybníků vypustilo, Třeboň samotná nechala poněkud zchátrat, možná zčásti vyhořet, a pak se opět nechala zarůst, dalo by se o použití termínu malebný uvažovat," píše Karel Stibral.

Na konec jsem si nechal 5. svazek spisů argentinského spisovatele Jorgeho Louise Borgese. Autor, jenž se cítil být v prvé řadě čtenářem, tu v oddíle Osobní knihovna komentuje své oblíbené knihy. Patřily k nim jak díla proslulá (Macbeth, Stébla trávy, Poeovy povídky či Kafkova Proměna), tak tituly u nás takřka neznámé, kupř. argentinská poezie. Samostatný soubor Devět dantovských esejů je věnován Božské komedii. Příležitostné literární texty obsahuje oddíl Předmluvy s předmluvou předmluv. Knihu vydalo nakladatelství Argo.